bělohorské jest plně doma. Tím, že archai,oký svět ten zná
nejenom hmotně, nýbrž že i duševně jako bystrý psycholog
proniká k jeho cítění, myšlení, nazírání a chtění, stojí
uměleckou intensitou nad Jiráskem. Ten však zevní a vnitřní
rozlehlostí svých děl, šíří pohledu na národní dějiny, ale
zvláště epickou silou přednesu i bohatstvím životních typů
daleko ho převyšuje, zaujímaje nadto čestné místo
vychovatele národní energie.

Václav Beneš Třebízský (1849-1884), vl. jménem Václav
Beneš, se narodil dne 24. února 1849 v Třebízi u Slaného.
Nižší gymnasium studoval ve Slaném, vyšší pak třídy
na Novoměstském gymnasiu v Praze jako chovanec
arcibisk. konviktu. Vykonav studia bohoslovecká, byl r. 1875
vysvěcen; první kaplanské místo jeho bylo v Litni u
Prahy, kdež pobyl do r. 1876. Tehdy přijal místo kaplana
v Klecanech nad Vltavou u Prahy a setrval tu,
podlamován těžkým plicním neduhem, jemuž podlehl za léčebného
pobytu v Mariánských Lázních dne 20. června 1884.

Literární činnost V. Beneše Třebízského spadá do let
1871-1884. VětšÍna jeho prací jsou menší povídky,
historické anekdoty, úryvkovité charakteristiky. Románem
nazval Václav Třebízský pouze několik knih; jsou to Anežka
Přemyslovna (1878) z doby Václava I., Bludné duše (1879)
z náboženského života selského za Josefa II., Trnová
koruna (1883) z období pobělohorského, Královna Dagmar
(1883) z rozhraní XII. a XIII. věku a široká malba
»zlatého« věku Rudolfova V podvečer pětilisté růže (1884, kn.
1885), líčící konec slávy rožmberské. Šíře založeny jsou
též práce Bludaři (1873), předvádějící počátky roboty
v Čechách za panství bran,iborského, Levohradecká
povídka (1882) z války třicetileté, Z letopisů sázavských (1881),
zobrazující konflikt starého pohanství s křesťanstvím a
zápas o liturgii slovanskou, Stadický král (1881) s
námětem vzatým z bezvládí v Čechách po smrti Albrechta II,
i obě působivé malby z nejhlubšího úpadku pobělohorského
Dokonáno jest (1886) a Pro bílou labuť Švamberskou
(1884). Z hojných souborů, které V. Beneš Třebízský sám
sestavil a jež vydáním jeho sebraných spisů zmizely, došel
největší obliby svazek Povídky karlštejnského havrana
(1884), mající vhodný jednotný rámec .

. Rozdělení jeho spisů se řídí podle námětů a doby děje.

Díl s názvem Pod doškovými střechami obsahuje drobné
obrázky vesnické, soustřeďující děj kolem některé rázovité

389