převládá v starších pracích Rakovník s okolím, v
pozdějších stará Praha; časově se omezuje na dobu rozkladu
husitství až ke katastrofě bělohorské; společensky jest
kronikářem měšťanstva, kněžstva a stavů učených. Knihu od
knihy šíří Z. Winter i svůj psychologický rozhled a
vytyčuje si vyšší cíle; některé z pozdních prací rozebírají
i základní vášně lidské a otřásají se niterními tra,gediemi.
Zpravidla zůstává Winter povídkářem bez velkých
románových plánů Jiráskových, ale zato s podivuhodnou
komposiční sevřeností. Z výpravných knih Wintrových
jmenujeme alespoň tyto: Rakovnické obrázky (1888),
Pražské obrázky (1893), Ze staré l!mhy (1894), Staropražské
novely ze XVI. a XVII. věku (1896), Staré listy (1902,
zde mistrovská novela »Krátký jeho svět«), Z české
minulosti (1902, pro mládež), Rozina sebranec (1905, z okolí
svatoanežského kláštera), Bouře a přeháňka (1907,
obsahuje vynikající povídky »Peklo« a »Panečnice«) a rozlehlý
obraz z doby bělohorské, s pádem Kadový koleje a
tragedií bělohorskou v popředí, Mistr Kampanus (časop. 1~07,
kn. 1909) a j. Do některých těchto svazků přimíšeny jsou
i drobné stati kulturně historické.

Svými obrazy, opřenými o důkladné studium a
ucelenými mocnou imaginací, usiloval Winter především o
kříšení životních forem staropražské minulosti, a to
výhradně v XVI. a XVII. věku. Vedle autentických popisů
malebných scenerií soustředilo se jeho výpravné umění na
charakteristiku; zprvu převládal povahopis stavů a tříd,
ale postupně se dopracovával pronikavý psycholog k
vysoce reliefní charakteristice individuální. Ostře zpodoboval
pudovou a smyslnou stránku bytostí animálních,
ovládaných jedinou vášní, zvláště chtíčem peněz, rozkoše a moci
a zaplétajících se tak do osudových vin; postavám
hrdinským a mravně příkladným se Wintrův zhrdavý
pesimismus vyhýbal. Povídky Wintrovy vynikají úsečným a
stručným podáním, jadrností výrazu, osobitým slohem
archaistickým, jmenovitě pak jiskrně mužným humorem, za nímž
se skrývá častěji ironie než soucit.

Ale i v oblasti vědecké kulturní historie se jeví od
polovice 90. let u Wintra značný vzestup. Zůstává věren
metodě Tomkově a Kalouskově a studuje s neúmornou
podrobností a vyčerpává materiálie až na dno, dávaje přednost
zevnímu dění před niterními událostmi a spokojuje se
často s úkoiem všestranné, psychologicky často velmi
prQ
396