Františka Karasa (1876-1931) vynikají nad nehluboké
obrazy husitské a pobělohorské, na př. Do čtyř artikulů
(1915), Valdštýnův tábor (1923) a četné jiné jen letopisy
moravské, zvl. Valašská vojna (1917).

Historickou prózu na Moravě přivedl na vyšší stupeň
rožnovský rodák, potomek valašských vojvodů, Čeněk
Kramoliš (nar. 1862). V rozměrných kronikách svého kraje
hl. ze stol. XVll. a XVIII. pokusil se spojiti národopisnou
životnost s dějinnou autentičností. Význam jeho valašských letopisů
spočívá v krajové trilogii o Valaších jako obráncích hranic:

Strážcové hor (13. stol., 1905), Rychtář Soman (17. stoL,
1934), Hraničářští hrdinové (18. stol., 1937), v trilogii tří
valašských rebelií v prvé polovině 18. stol.: Bratři Doliňaci
(1894), Valašská vojna (1934) a v třídílném románě
Vězením a vyhnanstvím (1934). Z období třicetileté války jest
hranický dvojdílný román Za bouře a blesků (1932). Z
rodinných v2Jpomínek a z obrozenského ovzduší na
Rožnc;>vsku vyvážena je teplá něha Moravské babičky (1926).
František Josef Čečetka (1871-1942) postoupil od povídek
burleskního podání k románovým kronikám Petr Brandl
(1922) a Valdštejn (1924) a k mnohosvazkovým skladbám,
z nichž námětovou osobitost nalezl v napoleonské
trilogiOrlové velké armády (1928 a 1929). Rovněž z rozsáhlé
činnosti knihovníka Národního musea Václava Řezníčka
(1861-1924), životopisce Vavákova, Palackého a
Havlíčkova a kronikáře událostí bělohorských, došla obliby
bohatá a barvitá snůška kulturního a společenského života
v obrozenecké Praze o 8 dílech Naše zlatá matička (1923
-1925).

Novelistika a román ze života venkovského. Těsně k
historickému povídkářství se řadí novelistika a román ze života
venkovského. Také zde živel naukový podporoval práci
slovesnou a naplňoval ji životem hutnějším a vlivem
národopisu převládaly v povídkách lidu venkovského
realistické prvky dříve než v novelistice ostatní. Toho dokladem
je dílo B. Němcové, která svými národopisnými zálibami
stojí ještě v západoevropské romantice. Ovlivněni
reformními snahami sociálními Mladého Německa, studují duši
lidu V. Hálek a K. Světlá s pronikavým smyslem pro rysy
význačné a povahy nevšední, ačkoliv do skutečnosti lidové
vnášeli osobní záliby a tendence doby. Spisovatelé v čele
s Fr. Pravdou kárali s uvědomělým konservativismem
v lidu odklon od forem nábožensko mravní tradice.

398