rodně výchovnou tendencí a především vzdělaný a vtipný Jan Lier. Vedle B. Kaminského a K. Maška psala do »Národních Iistů« své feuilletony celá řada spisovatelů, kteří neznamenají sice ani ve formě ani v názorech pokrok, ale kteří dosvědčují vzmáhající se oblibu pro tento útvar, jež souvisí s rozmachem žurnalismu. Se zvláštní zálibou pěstován byl v této době feuiHeton cestopisný, jemuž základy položil M. Z. Polák a Jan Kollár a který k umělecké výši přivedl opět Neruda a Hálek. Pro své dojmy z cest používal ho s oblibou Sv. Čech i J. V. Sládek. Stále častější cesty do ciziny a objevy nových krajů, jichž se účastnili i cestovatelé čeští, přinesly české literatuře hojnou feuil1etonistickou žeň. Pro některé spisovatele stal se cestopisný feuil1eton specialitou. Na dvacet svazků jích napsal pražský profesor a první ceremoniář republiky ,Jiří Guth (1861-1943). Vedou čtenáře celou Evropou od Skandinavie ke Gibraltaru, od Irska po Helladu a dotýkají se i sev. Afriky a Ameriky. Do českého písemnictví se zapsal i jako překladatel z francouzštiny a jako autor Společenského katechismu (1914), sloužícího výchově společenského mravu, taktu a vkusu. Několik zástupců měl i feuilleton kulturně historický a feuilletonlPřírodopisný, který se spokojoval popularisací poznatků přírodních věd a obracel se především k vrstvám lidovÝm nebo k mládeží. Jen někteří ze spisovatelů se pokoušeli dáti svým obrázkům z přírody náladový nádech, barvitější dikcí a osobitější sloh. Umělcem mezi nimi byl proslulý Iprofesor medicínské fakulty v Praze Josef Thomayer (* 1853 v Trhanově, -r 1927 v Praze), jenž v krásné literatuře vystupuje pod anagramem R. E. Jamot. Jako žák Nerudův a velmi samostatný pozorovatel otiskoval své drobné obrázky z přírody, z českého venkova, vtipné a rázovité charakteristiky lidových typů, mžikové fotografíe z lesa 'a polí v »Lumíru« a shrnul je pak v knize Příroda a lidé (1881) a doplnil svazky» Vedle cesty« (1895), Po různých stezkách (1902) a Žloutne listí (1905). Literárně zpracoval také několik drobností lékařských, podal i příspěvky z literární diagnostiky a napsal zajímavé vzpomínky Z pouti životní (v sebr. sp.). 423