stupňuje, přibývá nově silný zásah literatury ruské i
písemnictví severského a anglo-amerického. Pozornost se
obrací k otázkám sociálně etickým, ke kritice zřízení a
mravů, k pokusům o přerod společenský; živé zálibě se těší
díla, kde tato problematika jest podložena odvážným,
naturalistickým líčením narušeného a rozkládajícího se
kolektiva nebo dušezkumnou analysou složitých individuí
moderních: naturalistický román mravoličný a psychologický
s obdobným dramatem stojí v popředí kritického i
čtenářského zájmu.

Z francouzských lyriků, uvedených k nám Jar.
Vrchlickým a jeho školou, pozbýval V.~Hugo postupně půdy; zato
zesiloval vliv Ch. Baudelaira, který psychologicky i
obrazově působil rozhodně na vytvoření české lyriky
dekadentní. S ním současně a sourodě pronikali do české lyriky
básníci školy symbolické, hlavně Paul Verlaine a Jean
Moréas, M. Maeterlinck a E. Verhaeren, učíce hudebnosti
verše a smyslu pro odstín v náladě i ve výraze. Obliby
získával si i pěvec pracující a demokratické Unie W. Whitman
svými volnými rytmy.

Kdežto v důvěrné a tvořivě působivé znalosti lyriky
francouzské zachovávalo české písemnictví málem stejný krok
s její vlast~, pozdil se ohlas velké výpravné prózy
francouzské na naší půdě více než o dvě generace a ani pak
nedošla skvělá románová díla Balzacova, Stendhalova a G.
Flauberta zdaleka onoho zvuku, jakého se dostalo
mladším psychologickým realistům románu ruského. Zato
francouzskému románovému naturalismu, hlavně Zolovu a
Maupassantovu, věnována vydatná pozornost čtenářů,
kritiků i napodobujících spisov~telů. Zároveň však uváděni
k nám také ti ponaturalističtí a protinaturalističtí mistři
novodobé prózy francouzské, kteří vychovávali k
duchovosti náboženské, mravní neb národní, jako P. Bourget,
E. Rod a M. Barres. Ruku v ruce s nimi pronikali k nám
též jejich následovníci z literatur jiných, u nás ostatně
těžko se udomácňujících: Oscar Wilde a Gabriel ď
Annunzio.

Nově, avšak s neočekávanou průbojností pronikal vliv
francouzské literární kritiky. Oba mistři positivistické
duchovědy, H. Taine a Em. Renan, učící novému pojetí dějin
a kultury, vstoupili do Čech trvaleji teprve po své smrti,
ale pak tu našli horlivé i významné vyznavače. S nimi
současně, ale pomalu nabývalo půdy u nás také sociální a

28 - Arne Novák: Stručné dějiny literatury české.

429