stejně silně i v časovém úseku poválečném, kdy teprve
doceněn jako básník podvědoma. V té příčině byl v 1. 90.
i v desetiletí následujícím zastiňován duchem formátu
nepoměrně skromnějšího, poněmčeným Polákem Stan.
Przybyszewským, odhalitelem pudových srázů v »nahé« duši
lidské, ovládané skoro jen pohlavností, zločinnou touhou
po revoluci i děsem před smrtí. Jeho obliba v okruhu
»Moderní revue« daleko přesáhla známost daleko závažnějších
mistrů polské prózy, na př. Reymonta neb Zeromského.
Vůbec mimo román ruský neměly literatury slovanské,
zvláště také Slovanů balkánských, u nás v tomto období
důraznějšího ohlasu.

V nebývalém rozsahu a s neznámou dotud intensitou byli
čteni a studováni také u nás spisovatelé severští. 'Jména
a některá starší díla obou mohutných předáků a
názorových protinožců, Bjornstjerne Bjornsona a Henrika Ibsena,
byla u nás sice známa již od doby Nerudovy, avšak teprve
v období a v duchu kritického realismu oceněn jejich·
pravý význam; nejprve společenská jejich kritika i reformní
neohroženost, později také básnické umění Ibsenovo, v
podstatě odvážně typisující, ano symbolisující. Z ostatních
severských spisovatelů měli dva dánští dušezkumní mistři
intimní analysy, J. P. Jacobsen a Herm. Bang, vliv na
vytváření české prózy impresionistické; Nor Arne Garborg
spolupracoval při ustavení dekadentního typu i u nás a jeho
mladší krajan Knut Hamsun mimo to také při básnickém
pochopení pudového člověka v rámci živelné přírody.
Casově pozdější jest působení obou protilehlých klasiků
literatury švédské: jak Aug. Strindberg, tkvějící kořeny úplně
v naturalismu, tak protinaturalistická novoromantička
Selma Lagerlofová byli prožiti teprve tehdy, když u nás nové
směr~ rozkládaly naturalismus i impresionismus.

Takto přicházely ze všech koutů Evropy do Cech
myšlenkové a literární podněty, způsobilé přetvořiti a namnoze
i obroditi duševní život národní na rozhraní dvou století.
Rubem namnoze osudným tohoto přívalu cizí látky
duchovní a slovesné byla nastalá lhostejnost k domácí tradici.
Když však uzráli i nejútočnější z novotářských bouřliváků,
snažili se většinou navázati na zpřetrhanou souvislost a
hledati své předchůdce, ba duševní bratry mezi těmi, jimž
je byl radikalismus odbojné mladosti odcizil.

Macharův uvědomělý návrat k českým básníkům období
předlumírovského, Sovovo dodatečné přilnutí k umělecké

431