dější knihy Vteřiny (1905), Krůpěje (1915) a Na
křižovatkách (1927).

Sbírky 1893-1896 (1897) a Golgatha (1901) přinášejí
nově několik obrazů z dějin lidstva a napovídají tak nejen
antickou epiku Macharovu, nýbrž i příští cyklus
»Svědomím věků«. Antice, na niž se dívá s hlediska Nietzschova
kultu rozumu a síly, věnovány jsou knihy V záři
hellenského slunce (1906) a Jed z Judey (1906). V nich přes
Čínu, Palestinu, Babylonii, Egypt a Persii dospívá až do
Hellady a Říma; v císařském Římě vidí vrchol vývoje
lidské kultury, kterou rozložilo křesťanství. Stále buduje na
zá1}ladním protikladu antické radosti a křesťanského
popření smyslů; proto mu nejvíce vděčných motivů přináší
rozklad římského Imperia křesťanským řádem, kdežto
vlastní duchovní vůdce řecké antiky opomíjí a
postupný přechod antiky v křesťanství neuznává. Jako opožděný
dědic romantické ideje cyklické pokouší se zveršovati ve
zdánlivě objektivních knihách celý historický vývoj
lidstva, ženoucího se »spirálou vířivou prostorem bez hranic«,
tak jako se o to pokusil ve stopách V. Huga Vrchlický
svými »zlomky epopeje«. Na »Jed z Judey« navazuje
svazek obrazů z barbarského a církevního středověku Barbaři
(1911), pak následuje umělecká a politická kronika
vlašské renesance Pohanské plameny (1911), historie české a
německé reformace a protireformace Apoštolové (1911),
oslava francouzské Revoluce Oni (1921) a doby a osobnosti
Napoleonovy On (1921; obě knihy sloučeny s názvem
»Rokyza století«). Posléze přibyly ještě obrázky ze stol. XIX.
Krůčky dějin (1926) a úryvky ze světové vál1ky Kam to
spěje? (1926). Plán, v podstatě romantický, příčil se celé
osobnosti Macharově; a tak vedle plastických evokací
minulosti a vedle čísel česky osobitého pohledu do dějin jest
v knihách mnoho suché didakse . i veršované povrchnosti.

Soubě~ně s Macharovou tvorbou veršovou postupuje jeho
próza; její výraz je spíše plastický a epigramatický než
malebně a výpravně rozvitý. Knihy Stará prósa (1903) a
Hrst beletrie (1905) shrnují novelistické náčrtky, skizzy
a malé povídky, vesměs ostře, nejednou satiricky zaostřené.
Velmi hojné jsou Macharovy feuilletony, jež otiskoval
v »Čase« pod šifrou -by-o Nepatrné příběhy životní,
společenské a politické události, kronika veřejného a kulturního
ruchu ve Vídni, mžitkové fotografie z ulice, z vlaku, z
parlamentu, vzpominky na cesty a pobyt v nemocnici či ve

447