nickou, od r. 1891 u poštovního ředitelství v Brně, kde
setrval do pensionování r. 1927. Místecko, Těšínsko, rodné
Opavsko, moravskoslezské Beskydy, Ostravsko byly cílem
jeho služebních a především hojných turistických a
prázdninových cest; žije v Brně, ale často pobývá v Brance
u Opavy a v Kostelci na Hané, kde ztrávil valnou část doby
německé okupace v 1. 1939-1945. Po osvobození byl r. 1945
jmenován národním umělcem. Důvěrné své osudy dovedl
před veřejností ukrýti a také na náhlou proslulost
odpovídal žárlivý strážce pseudonymu útěkem před lidmi a
hlavně před literáty.

Z bezvýznamných prvotin Bezručových vyšla tiskem jen
brněnská drobnokresba Studie z Oafé Lustig s
pseudonymem Ratibor Suk r. 1889 v Herrmannově »Švandovi
dudáku«; pak psal Petr Bezruč stále veršem. Od února
189se poča!y s pseudonymem Petr Bezruč objevovati v
»Besedá ch Casu« básně jak objektivisační, tak i intimní. Z nich
bylo v »Knihovničce Času« sestaveno r. 1903 Slezské čí8lo
o 31 kuse, kde byly již -čelné skladby Bezručovy. Vydání
za vydáním poesie Be~ručova narůstala: Slezské písně
(1909) obsahují 45 čísel a dodatkem 6 čísel, vydání z r.
1930 obsahuje již 80 kusů. R. 1930 přibyla v samosta.tném
knižním svazečku mistrovská skladba stařecké elegie
Stužkonoska modrá, kdežto cykly Písničky z Gruně a zvl.
symbolický Herbář zůstaly nedokončeny. V několika
publikacích jsou shrnuty příležitostné veršované pokusy
Bezručovy; improvisační zběžnost a formální neurovnanost
těchto hříček se příkře odrážejí od přísné stylistické
kázně autora »Slezských písní«. Pro poznání
vlastenecko-regionaJi.stických, jazykově puristických a stoicky
mudrckých názorů »starého ještěra« jsou poučné publikace:
Moravská zem a moravská řeč. Republika před svatým Petrem
(1923, s pseudonymem Kuba Stopěruntík), rozhovory
Černá hodinka s Petrem Bezručem (1931, s pseudonymem
Alter Ego) a filologické klání s Fr. Trávníčkem Jistebský
či Jistebnický? (1936).

Ve vnitřní shodě se symbolisačními sklony svých
vrstevníků a povoluje své plaché bázni před proniknutím
veřejnosti do osobní záhady, buduje básník svou nadosobní
lyriku na důsledné autostylisaci. Zestylisoval sám sebe ve
veliký symbolický typ Petra Bezruče, polofantastickoH to
postavu z lidové tradice slezské (srov. báseň »Já«), a
obnovil tak představu kmenového proroka-pěvce, z něhož

450