pozemskosti. Nyní se dovršuje jeho velké typisační umění,
které (básněmi »Vladaři snů« a »Víno silných« ve
»Svítání na západě« počínajíc). dovede strhnouti do
sYmbolických typů »mučedníků«, »stavitelů chrámů«, »proroků«,
»slepců«, »šÍ1enců« hromadné typy bytostí sobě podobných
a tímto kolektivním vědomím se vykupujících z hrůzy
osamocení; v tom se občas až paradoxně kříží nadčlověcké
tuchy nietzscheovské s hromadností chiliastickou.
Umocněn tímto pojetím svého místa i poslání ve všeobecnu, béře
básník na sebe celou tíhu lidského utrpení a přemýšlení
a v závěru knihy pozdravuje skrze vesnu pozemskou
duchové jaro, kde »nekonečnosti čekají na nás, jiná slavnější
jara, věčností hřmící písně, vysvobození«. Proto v Rukou
(1901), knize evolučního optimismu a kosmického
bratrství, znovu zpívají všechny kladné hodnoty Březinovy
mystiky; dosahují svého vyvrcholení ve čtyřech hymnách
širokého rozvětvení: »Ruce«, »Kolozpěv srdcí« (se slavným
refrénem »sladko je žíti«), »Dithyramb světů« a »Stráž
nad mrtvÝmi«. Ústřední princip vývojového monismu
vesměrného promítán jest prací všeho tvorstva; podle
nesčíslných viditelných i neviditelných rukou, jež rytmicky
uskutečňují zákon vesmíru, jmenuje se tato kniha,
prosycená solidaritou sociální. V 1. 1901-1907 uveřejnil
Březina po časopisech ještě 13 básní, které bývají označovány
jako »Torso šesté knihy«. S lyrickými začátky je spojuje
silně zdůrazňovaný živel osobnostní i příklona k uzavřené
rÝmované sloze, hlásící se již v »Rukou«; mystická ekstase
jihne v shovívavou moudrost vyrovnaného stáří, jež se
v monumentální skladbě závěrečné »Tisíce srdcí pělo
v srdci tvém« laskavě loučí se čtenáři, třebaže ještě plných
22 let zbývalo do chvíle, kdy Březina »z času, vítěz,
vystoupil jak z vozu válečného ze středu bratří svých«.

Sbírka skvěle psaných essayů, Hudba pramenů (1903,
2. vyd. 1919 změněno), které současně se staťmi
ŠaldovÝmi ustálily v českém písemnictví tento dotud neobvyklý
slovesný útvar, přímo poučuje o zásadách Březinovy
myšlenky i tvorby, hlavně o kráse a tajemství v umění, o
zástupech a spravedlnosti, o hrdinství a hospodárnosti ve
vesmíru. Po léta pracoval Oto Březina o druhé knize essayů,
která měla slouti Skryté dějiny; za jeho života (v 1. 19Q5
-1908) vyšla z nich jen část.

Ruku v ruce s Březinou mystikem jde Březina umělec
a probíhá obdobnou drahou vývojovou. Intimní lyrik a

465