povrchem života hYlbné sociální síly a zamýšleli se nad
otáZ'kami mravními, ať již časovými nebo obecně lidskými.
Cizí dramatičtí mistři, hlavně lbsen, upozorňovali je, že
vlastní duší dramatu musí být skladná idea proměněná
v děj, jehož se účastní všechny osoby hry, psychologicky
správně propracované. Tak byla zvolna překonávána
metoda realistického genru a pronikalo se k vyššímu stylu.
Ale pod vlivem západní ciziny nahrazovali i čeští
dramatikové pozorování skutečnosti hrou fantasie, útěkem do
oblasti snové a pohádkové, vyhovujíce tak časovým požada
vkům novoromantismu. To přineslo znamenitý prospěch
jevištní mluvě a výpravě, ale nebylo bez škodlivého vlivu na
propracování psychologické. Leckdy byl dekorativní prvek
dokonce přepínán na úkor vlastního děje.

Do činohry »Národního divadla« se tyto nové proudy
dostávaly jen zvolna, ač je podporovala kritika literární
i divadelní. Tam se hrála ještě v patetickém slohu díla
staršího, předrealistického období. Teprve po odstoupení
ředitele F. A. Šuberta r. 1900, když se stal ředitelem
eklektik staršího výtvarného vkusu sice, ale spolehlivý praktik,
architekt Gustav Schmoranz (1858-1930) a 'když duší
činohry se stal básník a mistr režie. Jaroslav Kvapil, mohly
se nové snahy dramatické uplatňovat i na scéně
»Národního divadla«. Kvapil vtiskoval »Národnímu divadlu« ráz až
do r. 1918.

Umělecký monopol »Národního divadla« bral však
pozvolna za své a oposice proti němu neustala ani za nového
vedení. Na předměstích vznikaly nové scény, které leckdy
přinášely ukázky skutečného umění (»Uranie« v
Holešovicích, »lntimní divadlo« na Smíchově); stále se však
ozývaly hlasy po zřízení druhého divadla pražského. Došlo
k němu po větší spojené akci F. A. Šuberta a Jar. Kvapila
v listopadu 1907, kdy bylo slavnostně otevřeno »MěstS'ké
divadlo« na Král. Vinohradech. Ředitelem se stal F. A.
Šubert, dramaturgem Jar. Kamper. Soutěž nového divadla
se stala pro »Národní divadlo« nebezpečnou, ale plodnou,
zvláště když celé řízení přešlo do rukou novotáře
vytříbeného vkusu, dramaturga K. H. Hilara. Ten rozvil celou
svou uměleckou osobnost až v době válečné a poválečné.

Z herců »Národního divadla«, vedle stále činných
představitelů staršího slohu, stáli v popředí dva dokonalí uměl·
ci: Eduard Vojan (1853-1920), vynikající představitel
Cyrana a postav Shakespearových, a Hana Kvapilová

485