lističtí romanopisci nechtěli pouze zkoumati, vykládati a
zaznamenávati společenské dění, nýbrž pokoušeli se též
přispívati k jeho přeměně kritikou nebo přímo zákroky
tendenčními.

Z této převahy věcného zájmu nad prvkem osobnostním
a zkušenosti intelektuální nad prožitkem plynul v
realistickém románě také skrovnější smysl pro rázovitou a
svébytllť>U formu. Umění vypravovatelské zůstalo
realistickému romanopisectví většinou odepřeno. Nejeden z
vypravěčů se spokojoval tím, že snášel s přesností až
pedantickou doklady objektivní skutečnosti, t. zv. dokumenty, že
neosobně reprodukoval řeč studovaného prostředí,
nevyhýbaje se nářečí, žargonu, argotu; že přenášel do
knihzápisky sotva zpracované a že se přidržoval skutečnosti často
malicherné způsobem blízkým fonografu a kinematografu.
Někdy přehluš oval vypravěče vědecký
dokazovatelzákonů, někdy hlasatel sociálních a morálních programů, někdy
rozhorlený kritik společnosti. Občas odstrkoval jej také
malíř, libující si v barvitém slově popisném a družící se
bratrsky k malíři impresionistovi. Epik při tom namnoze
zakrňoval a jmenovitě jednoduchý a úsporný tvar novely
byl zanedbáván.

Román realistický, jehož některé prvky se připravovaly
a porůznu vyskytovaly již v próze romantické, došel
vystupňování v románě naturalistickém, hledícím na
jedl\otlivce jruko na vázaný prvek sociálního tělesa. Za podstatný
rys naturalismu se pokládá záliba v projevech života
živočišného, neohrožená pravdivost a drastičnost při líčení
pohlavnosti, sklon k vulgární brutalitě, a to i ve výrazu;
u mnohých naturalistů převládal zájem o chorobnost a
zrůdnost společnosti, již již propadající úpadku.

V každé z vůdčích literatur evropských nabyl románový
realismus osobitosti národní; společné mu zůstávaly láska
ke skutečnosti, zájem o zákony ji řídící, sociální smysl a
umělecká schopnost zpodobovati na 'základě přesného
pozorování podstatné jevy života. vývojově jsou
nejdůležitější realistick}- román anglický, ruský, francouzský a
skandinavský.

Cizí vzory a vlivy. Překlady a překladatelé. V Čechách se
přihlásil realistický román jako uvědomělý druh slovesn~
teprve na sklonku let 80. Půdu mu připravilo již genrove
umění Nerudových povídek a smysl pro skutečnost v
národopisných obrazech venkovských. Nejsilnější podněty

492