přijal však 'Z ciziny, nejprve z Ruska, potom z Francie.
V R u s k u po nábězích Puškinovýchzahajuje řadu
realistů již v 30. a 40. letech pronikavý znalec všech vrstev
domácího života a satirický jeho karatel, Nikolaj Vasiljevič
Gogol, maloruský současník našeho Havlíčka. Velcí
analytikové panských kruhů, působící v 50. a 60. letech, Ivan
Alexandrovič Gončarov a Ivan Sergějevič Turgeněv, byli
proniknuti duchem západu a sledovali ve svých románech
jeho ohlas v myslích ruských; do literatury přinášeli
řešeni mravních problémů a podrobnou malbu ženské duše.
Turgeněv byl objevitelem a obhájcem ruského nevolníka
a básníkem domácí přírody. Vrcholu došel však ruský
realismus u dvou největších duchů ruské literatury, u
subjektivního filosofa visionáře a ,pronikavého znalce lidské duše
Fedora Michajloviče Dostojevského a u svrchovaného
epika veškerého života na Rusi, Lva Nikolajeviče Tolstého.
Oba ztělesňují nejlépe to, čím se ruský realismus odlišuje
od realismu západoevropského: neúprosnou pravdivou
psychologii, vášnivý zájem o otázky mravní, náboženské a
sociální, hlavně o problém viny, trestu a vnitřní očisty, i o
filosofii revoluce. Vedle nich zanikají ostatní tvůrci realismu
a naturalismu ruského, jako na př. jejich současník Alexej
Feofi1aktovičPisemskij a náboženský psycholog Nikolaj
Semenovič Lěskov. Nejlepšími jejich žáky jsou mistři
krátké povídky Vsevolod Michajlovič Garšin a Anton
Pavlovič Cech ov. Z autorů mladších na nejsilnější zjev dorostl
Maksim Gorkij, básník revolučního socialismu.

Prvními soustavnými průkopníky ruského románu u nás
byli Pavel Durdík, T. G. Masaryk a V. Mrštík. Z jejich
podnětu vyšly první překlady z Dostojevského a 'z Tolstého
v Románové knihovně Světozora (1887-1898) a v R1Ulké
knihovně (1888-1929). Zde vyšla v překladech díla téměř
všech velkých ruských romanopisců. Překlady jiných při·
nášela Knihovna 8wvanských autorů (1909-1911) a jeji
pokračování Knihy Země (od r. 1919). Někteří autoři byli
překládáni několikrát, jako Tolstoj, Dostojevskij,
Gončarov, kteří mají své vlastni dějiny překladů do češtiny.

Mezi četnými překladateli z ruštiny vynikli zvláště Pavel
Durdik (1843-1903), Jaromír Hrubý (1852-1916),
Bronislava Herbenová (1861-1942), autor několika učebnic
Karel Stěpánek (1863-1932), Vilém Mrštík, Augustin
Yrzal (1864-1930), který s pseudonymem A. G. Stín psal
1 znalecké přehledy ruského písemnict"C'í, Anna Tesková

32 -- Arne Novák: Stručné dějiny literatury české.

493