hrdinství, s nímž potlačil zcela spisovatelovo já,
peSImISmus, opírající se o poznání ilusivnosti světa, činí ho však
mistrem realismu. K němu jako k svému otci se hlásili
od polovice let 60. naturalisté, umělci tak různí
temperamentem, jako byl jemný humorista Alf. Daudet, oba bratří
impresionisté Jul. a Edm. Goncourtové, krutý ironik jasné
formy Guy de Maupassant. V čele jejich stál velký
bojovník, prostřední umělec a polovědecký myslitel Émile Zola.
Vyšel z přírodovědeckého a sociologického materialismu a
pokusil se na základě pečlivě nasbíraných »lidských
dokumentů« a neúprosné společenské analysy vytvořiti v
románové formě přírodopis současného lidstva. Zaměnil
takto literární umění za vědu, vymýtil ze svých prací všechnu
psychologii a popřel zcela osobnost člověkovu pro
součinitele přírodní a sociální; romanticky však upřílišňoval
pudový život na úkor života mravního a s výstřední
obšírností líčil brutální a animální stránky v přirozenosti
člověka.

Od doby Zolovy stál francouzský román v popředí
.evropského zájmu. I jiní spisovatelé francouzští působili na
vývoj výpravné prózy evropské. Tak zádumčivý kosmopolita
Pierre Loti, mravně přísný psycholog Paříže Paul Bourget,
novokatolický odpadlík od naturalismu J. K. Huysmans,
strohý kritik svědomí Ed. Rod, analytik
individualistického svědomí, později rázný vychovatel k národní
energiMaurice Barres, intelektuální rozkošník a mravní
relativista Anatol France a j. Ti všichni znamenají však
postupný odklon od realismu.

U nás setkával se francouzský realistický román s
obtížemi, hlavně pro bezohlednou pravdivost ve věcech
pohlavních. Když si u nás proklestily cestu romány Zolovy,
uvedené r. 1890 románem »Sen«, byla tím otevřena cesta
i pro ostatní realismus francouzský. Jako v celé Evropě
vzbudila díla Zolova i u nás na jedné straně nadšení, na
druhé odpor, které na pravou míru uvedl Masarykův
rozbor v »Naší době« r. 1896 a Šaldův nekrolog v »České
revui« r. 1903 (dnes v »Duši a díle«). Teprve po Zolovi
překládáni byli i ostatní romanopisci (Stendhal, Balzac,
Flaubert aj.). Celá řada autorů byla překládána v
časopisech, avšak většina se dočkala úplného vydání knižního
~ž v době poválečné, když již jejich sláva v ostatní Evropě
I doma opadla.

Řada překladatelů z francouzštiny je veliká a jsou v ní

495