Stáří trávil ve svém rodišti a v Praze, kde r. 1943 zemřeL

Literární činnost Svobodova, vyznačující 'se lehkou
produktivností, objímá lyriku, epiku veršovanou i prozaickou
a drama. Svobodovy literární počátky jsou básnické: čtyři
svazečky Básní (1883 a 1885), Nálady z minulých let
(1890) a V našem vzduchu (1890) vynikají intimní
vroucností, milostnou něhou, silným sklonem k meditaci a
jemným smyslem pro krajinářskou i společenskou skutečnost.
Sensitivní malíř středočeského 'kraje, založení
impresionistického, ale se stálým sklonem meditativním, mluví z
lyrických svazků Květy mých lučin (1896), K žatvě dozrálo
(1901), Na koho vzpomněl jsem cestou do hor (1910) i z
jiných sbírek sebr. spisů. Meditativní a vzpomínkovou lyriku
starcovu shrnuií Je podzim) ovoce voní (1929), Večerní
zvon (1935), Ojíněný hrozen (1937) a Užaslé stáří (1940).
Níže stojí epik Svoboda, skladatel veršovaného
mravoličného románu ze středočeské vesnice Noví vesničané (1895)
a drobných povídek veršem.

Svoboda novelista přihlásil se jako uvědomělý realista
v kresbě studentské duše Probuzení (1893). Po něm
následovala řada novel, na př. Drobné příhody (1896),
Vzrušující hlavy ženské (1897), Vášeň a osud (1902) a j. Za
každodenním příběhem vyhledává hlubší psychologické
motivy, jednotlivce líčí v souvislosti s jeho okolím, rodem,
rodinou, krajem a jmenovitě s jeho společenskou třídou,
zvláštní pozornost věnuje dušemalbě milenců a
krajinářskému zarámování, pečlivě vystihuje jmenovitě
selankovitou pohodu, šťastně 'zpodobuje povahy 'ženské, a to stejně
milenek jako matek. Ve svých teplých obrazech společnosti
prakké i venkovského Podbrdska rád oživuje vzpomínky
a city zašlých let. Ač v podstatě idylik, nepřehlíží Svoboda
temných, démonických sil na dně lidského srdce a tento
smysl pro živel podvědomý, vyjádřený podáním až
baladickým, chrání jeho dílo před přímočarým optimismem a

plochou střízlivostí. J

Vrcholem prózy Svobodovy jest veliký rodinný román 06
dílech Rozkvět (1898), v němž vykládá s mohutnou epickou
šíří a s hlubokým vystižením venkova osudy tří generací
svého rodu, selské, obchodnické a umělecké, v průběhu 19.
stoL, rozvíjeje deterministicky svou oblíbenou teorii ná·
rodní energie. Romahem jest mu blízký společenský obraz
pražského měšťanstva Reka (1908 o 4 sv.), kde v popředí
vystupuje mravní obroda mužského sobce, procházejícího

501