lých v zhuštěnosti, Ze samot a ze společnosti (1899) a
Barevné skizzy a malé povídky (1906).

V tomto pokusu o zkulturnění a zevropštění pražského
románu cestou libovolné idealisace poměrů, v:t;tahů a
charakterů, jak jej podle vlastní kosmopolitické záliby a
podle osobních tužeb podnikl V. Hladík, zrcadlí se
charakteristicky touha mládeže na rozhraní století po rozšíření
obzorů, po evropském vzduchu, po osvobození z domácí
malichernosti. Hladík sloužil i jinak tomuto snažení:
informoval jako vnímavý a výmluvný novinářský zpravodaj
a jako pružný feuilletonista o duševním životě za
hranicemi. Většinu z článků těch, skoro výhradně věnovaných
Francii, uveřejnil 'pod čarou »Národních listů« a v
»Lumíru«, jehož redaktorem nějaký čas byl; výbor z nich vyšel
s názvem O současné Francii (1908); zásluhy jeho o
vzbuzení zájmu ve Francii pro Čechy jsou nesporné.

Povídka a román v odklonu od naturalismu.

Již v některých dílech výpravné prózy ze sklonku let
devadesátých se ohlašovaly psychologické a umělecké
rysy,značící odklon od objektivnosti realistické a od
popisného naturalismu. V díle Šlejharově, V. Mrštíka,
ČapkaChoda i v díle Hladíkově jeví se snaha přetvořiti
skutečnost podle temperamentu umělcova. Tento rys osobní se
postupně zesiluje v románové tvorbě pozdější: krajiny
v románech líčené se stávají zrcadlem duší uměleckých;
mluva nabývá i v dialogu zbarvení lyrického; románové
postavy přestávají býti věrnými okresleninami živých
modelů individuálních a obrážejí vedle životní zkušenosti
svých tvůrců také jejich mravní a uměleckou touhu;
stylisace zatlačuje reprodukci. Látkově nečerpají romanopisci
již výhradně z přítomnosti a jejího sociálního života, nýbrž
v duchu novoromantiky váží své náměty také z legendy a
z báje; nejednou směšují prvky skutečnostní se živly
fantastickými a vykombinovanými. Mnohem více než
průměrný člověk, jenž jest výslednicí životních podmínek, je
zajímá výjimečný jednotlivec, který silou vůle nebo rozumu
sám mění a posunuje vývoj poměrů; jmenovitě problém
nevšední ženy, vzdorující citem okolí a vytvářející mravní
silou lepší podmínky pro své určení, zaměstnává básníky
a básnířky. Pronikavý jest slohový obrat v tomto období.
Proti polovědecké mravoličbě a odbornému rozboru
duše
511