Později touží R. Svobodová státi se psychologickou
vykladačkou i epickou básnířkou typických osudů kulturního
člověčenstva vůbec. Při tomto typisujícím postupu užívá
zjednodůšujících forem epických, balady v próze,
báchorky a pověsti, tíhnouc vůbec ke zkratkovému zhuštění a
účinné gnomice; ani na ni nezůstalo zcela bez vlivu hnutí
novoklasické. Vedle krisí novodobého manželství vábí ji i život
náboženský, umělecké tvoření, záhada smrti. O tom svědčí
čtyři řady povídek: Plameny a plaménky (1905), kniha
hořkých katastrof milostných Marné lásky (1907),
Posvátné jam (1912), zahrnující i prázdninovou selanku o lese
na Brdech, dětech a pokoře »Pokojný dům«, konečně
svazek pří'běhů a tragedií manželských Po svatební hostině
(1916), prodšený věrou v zázračnou moc lásky
protikonvenční a hrdinské. Stranou stojí cyklicky seřazené a
zaokrouhlené horské románky Čer:ní myslivcí (1908) z
valašských Beskyd s postavou rodového a duševního
aristokratafilosofa v pozadí, ztělesňující nejvyšší etické tužby
básnířčiny; odvěké selanky i tragedie milování nevinného i
vášnivého obepíná nádherná příroda lesní, opěvovaná s
jemným smyslem výtvarným.

Celá desetiletí pracovala R. Svobodová o rozsáhlém
románě šestidílném Zahrada irémská (v »Květech« a v
»České kultuře«; knižně vyšla celá skladba posmrtně v úpravě
namnoze jen náčrtkové 1921). Na oSlldech čtyř urozených
sester, Mariany, Agaty, lsidy a Magdaly, pokusila se
básnířka psychologicky vyložiti čtverý typ moderní ženy ze
zestárlé civilisace současné. Stará aristokracie podléhá
v této civilisaci kletbě kapitálu a ušlechtilé duše hledají
východisko z jejího labyrintu v nábóženství, v umění a
v dělnosti sociální, pojaté pod zorným úhlem utopické
rovnosti společenské. Na románovou stavbu přísné a pevné
osnovy nestačily však ani tentokrát síly básnířčiny, jež
byla spíše mistryní v povídce.

Povídkové dílo Růženy Svobodové doplňují
svéživotopisné »letopisy dětské duše« Ráj (1920) ; k nim se nejtěsněji
pojí vzpomínky na otce a jižní Moravu »V rodné vsi«,
zařazené nejprve do sbírky příběhů o dětech a pro děti
Pokání Blaženčino (1908); kniha pokračuje svazečkem
Dětská srdce (1913). V dětské povídce byla R. Svobodová
umělkyní dokonalou a spojovala dar hutného přednesu se
spanilým uměním výchovným; shrnuty jsou tyto práce do
svazků Hrdinné a bezpomocné dětství (1920) a Jarní
zá
517