losofické myšlení s uměleckým cítěním. Pelclova Kritická
knihovna (1896-1907) šířila výběr vůdčích kritických děl
cizích, na př. Tainových, Hennequinových, Bourgetových,
Rodových, Franceových, Bělinského a j.

Za vlastního tvůrce nové české kritiky nutno pokládati
Františl{a Xavera Šaldu (1867-1937); jeho vliv se neomezil
však jenom na oblast literárně kritickou, nýbrž zasáhl do
vývoje všeho českého slovesného umění od 90. let a rozšířil se
v posledním období Šaldova života na celou kulturu
národní. František Xaver Šalda se narodil jako syn úřednické
rodiny 22. prosince 1867 v Liberci, gymnasium a
právnickou fakultu vystudoval v Praze. Od r. 1886 otiskl v
»Lumíru« a »Světozoru« několik básní parnasistické výrazové
kultury a vybroušené formy; estetická obrana první
povídkové prózy »Analysa«, uveřejněné ve »Vesně«, proti
o<Jmítavému posudku v »Čase« učinila ho r. 1892 kritikem
a zařadila mezi spolupracovníky »Literárních listů«, kde
setrval jako nejhorlivější přispi va tel do jejich zániku,
odhodlán vésti život volného spisovatele. V prvním svém
období kritickém psal Šalda také do »Rozhledů«, »Naší
doby«, obnoveného Hladíkova »Lumíra«, od r. 1894 byl
členem redakce Ottova Slovníku, kam počínaje písmenem
F podal velkou řadu vynikajících podobizen a úvah, hlavně
z literatury francouzské. Zotaviv se z těžké choroby, jež
hluboce zasáhla do jeho vnějšího i vnitřního života, byl činný
v »České revui«, řídil v 1. 1901-1907 »Volné směry« a
vytvořil tam moderní českou kritiku výtvarnou; v 1. 1908
-1914 redigoval revue »Novina« a »Česká kultura« a
vtiskoval jim ráz ostře osobitý. Dočasně byl feuilletonistou
»Národních Listů«, »Venkova«, později »Tribuny« a dodal
tu nové formy feuilletonu kulturnímu, kde vytěžil i
uměleckě výsledky svých cest, hlavně do Paříže a Italie. R.
1916 se habilitoval na Karlově universitě z dějin moderních
literatur a r. 1919 se stal jejich řádným profesorem jako
dědic katedry Jar. Vrchlického. Rychle se ve válce i po ní
střídaly Šaldovy orgány časopisecké »Kmen«, »Národní
kultura«, »Kritika«, »Tvorba«, až r. 1928 založil svou
tribunu nejvlastnější, »Šaldův Zápisník«, který vyplňoval jen
vlastními pracemi kritickými, básnickými a polemickými,
rozšiřuje svůj obzor stále hojněji na otázky sociální i
politické a přejímaje uvědoměle úkol vychovatele národa.
Zemřel v Praze 4. dubna 1937.

F. X. Šalda spojoval po celý život polaritu dvojí;
kritic
539