ticky a jdou proti své době a proti módě. Je nadšen díly,
v nichž se ozývají nenávist k ženě, satanický kult zla a
hrůzy, mystická touha po absolutnu. Souborně vyšly
literární a výtvarné essaye Meditace (1912) a výběr starších
prací: Literární silhouety a studie (1912), Francouzští
autoři a jiné studie (1912), Rozhovory s knihami) obrazy
i lidmi (1916) aj.

Významné místo mezi kritiky »Moderní revue« zaujímá
Jiří Karásek ze Lvovic (v. v.), který své estetické studie,
posudky knih a podobizny českých i cizích básníků,
myslitelů a malířů otiskoval i v »Literárních listech« a v
»Rozhledech«.

Miloš Marten (vl. Miloš Šebesta, 1883-1917) rozvil
umělecké zásady »Moderní revue« v plnou soustavu; dovedl od
dekadence postoupiti k oblasti celé kultury romantické a
dobrati se posléze smyslu pro tradici a řád jako pravého
východiska z umělecké a myšlenkové krise lidstva
předválečného. Byl přesným analytikem; intelektuální jeho
zvědavost převyšovala daleko básnickou inspiraci, již předstíral;
i jeho přetížený, až barokní sloh jest ovocem chladné
kombinace. Všecky jeho kritické studie zasvěceny jsou
složitým umělcům; literatuře a zvláště romantické tradici v
českém básnictví: Otokar Březina (1903, jiná verse 1915),
Julius Zeyer (1910) a In memoriam Karla H. Máchy
(1910), Akkord (1916, o Máchovi, Zeyerovi, Březinovi);
malířství: Edvard Munch (1905) a N. K. Rerich (1906);
výtvarníci i básníci moderní Francie zpodobeni jsou
cyklicky v Knize silných (1909). Dialogickou formou vykládá
M. Marten zásady své i svých vzorů v Stylu a stylisaci
(1908) a svou osobitou koncepci české národní kultury,
zbudované na románsko katolické myšlence, v pohrobní
zpovědi Nad městem (1917). Povídkově se pokusil Marten
zpodobiti svou romantiku vášně, požitku a krutosti v Cyklu
rozkoše a smrti (1907) a v Dravcích (1913).

České duchovní vědy od let 80. do války světové.

Český vědecký život od 80. let se soustředil kolem
osamostatnělé české university a kolem vědeckých ústavů,
které byly nově zakládány. Na universitě se rozmnožoval
počet stolic a pomocných věd a z ciziny byly k nám
uváděny nauky dosud buď zanedbávané nebo pomíjené, jako
sociologie, experimentální psychologie, srovnávací
jazyko
546