ném zvrácené snahy brusičské. To vše měni postavu Jana
Gebauera z vědeckého odborníka na činitele kultury
národní.

Gebauer shromáždil kolem sebe a ve svém semináři
skupinu žáků, kteří mu snášeli materiál pro poznání
staročeského jazyka, řešili některé problémy staročeského
písemnictví, vydávali staré památky, ale konali v jeho duchu
i jiná studia jazykovědná, na př. dialektologická; v
praktickém životě přenášeli mistrovo učení mezi lid a mládež.
Z nich Antonín Havlík (1855-1925) objevil zákon jerový,
EmU Smetánka (* 1875), Gebaueruv nástupce na stolici
universitní, vydával vzorně staročeské i reformační památky a
Václav Ertl (1875-1929) přibližoval vědecké poznatky své
i svého učitele středoškolskému studentstvu a jako
spoluzakladatel a spoluredaktor »Naší řeči« zabral se do otázek
jazyka živého i do otázek puristických.

'V počátcích své činnosti zabýval se Gebauer i
srovnávacím jazykozpytem indoevropským, ale vědecké základy
mu u nás dal profesor filologie staroindické a srovnávacího
jazykozpytu Josef Zubatý (1855-1931). Většina jeho prací
ze všech oboru (hláskosloví, tvarosloví, etymologie a
zvláště skladby) jazykovědy indské, srovnávací a jmenovitě
z mluvnice litevské a lotyšské vyšla pouze po časopisech,
ale vždy prozrazovala osobitý dar kombinační, pronikavost
kritického soudu a plastičnost výkladu., V pozdních letech
svého bohatého života soustřeďoval se i k jazyku českému,
hlavně po stránce lexikologické a syntaktické. Tehdy stál
v popředí mluvnictví českého i jako redaktor »Naší řečÍ«.

Jeho nástupce na universitní katedře Oldřich Hujer (1880
-1942), vynikající bibliograf české jazykovědy, podal
v Ovodě do dějin jazyka českého (1914, III. vyd.1946) jasný
přehled prehistorie slovanštiny a češtiny.

Mezi vědeckými badateli o jazyku staroslověnském,
který v rozvíjející se filologii slovanské se znovu postavil do
popředí zájmu, vynikli zvláště: František Pastrnek
(18531940), autor Tvarosloví jazyka staroslověnského (1909 a
1912) a Dějin slovanských apoštolů Cyrilla a Methoda
(1902) ; Václav Vondrák (1859-1925), badatel o vzniku
staroslověnského písma, zvl. hlaholice, a o dějinách
staroslověnské kultury na naší půdě; a profesor bohoslovecké fakulty
Josef Vajs (* 1865), znalec hlaholské paleografie.

I ostatní vědy filologické, germánská, románská, klasická
a orientální, rozvíjely se významně za vedení vynikajících