vědeckých odborníků. Pro českou literaturu významné jsou
výsledky vědecké práce klasického filologa Josefa Krále
(1853-1917). Vzorný překladatel z řečtiny zasvětil svou
práci jmenovitě zkoumání antické metriky a antického
bájesloví. Jeho obsáhlý spis O prosodii české (1893-1902
v Listech filologických, knižně až 1923 a 1938) podává
historický vývoj české prosodie. V něm se snažil Král, duch
přísně normalisující, dokázati, že čeština připouští jedině
prosodii přízvučnou a nikoli časoměrnou, a nastínil
zevrubný obraz nejen prosodického rozvoje českého, ale i
historisporů o prosodii u nás. Cenné jsou i jeho knih opisné a
filologické příspěvky k dějinám českého humanismu.

Vývoj literárního dějepisu. Literárně dějepisné práce trpěly
dlouho dvěma základními nedostatky: nezařazovaly
slovesných zjevů do souvislosti domácího i mezinárodního
vývoje a nehledaly za knihami osobnosti, ideje a dobové
proudy. Filologická a knih opisná metoda, kterou pracovala
období předcházející, udržovala se ještě při líčení střední
doby českého písemnictví. Zde podal řadu cenných prací
badatel o dějinách českého humanismu Antonín Truhlář
(1849-1908), který sebral s důkladností bibliografickou
hojnost materiálu a abecedně sestavil v Rukověti k
písemnictví humanistickému v Čechách a na Moravě ve stol.XVl.
(1908-1918 vyšel I. díl red. K. Hrdiny). Téže metody, ne
však bez zřetele k dějinné souvislosti, užíval i mnohostranný
František Bílý (1854-1920), na střední škole žák Bartošův,
na universitě Gebauerův. Vnášel ji však do studia písemnictví
obrozenského. Výsledky literárního bádání využíval pro praxi
školskou, kde kladl důraz především na poetiku a estetiku.
Z těchto praktických potřeb vznikly jeho Příspěvky k
praktické poetice (1915) a Malá poetika (1910, vzniklá ze
spolupracovnictví na Bartošově »Malé slovesnosti«), dále
antologie novočeského básnictví Patery knihy plodů
básnických (1892), výbory z Vrchlického (1896 a 1898), z
Havlíčka (1907), vydání Komenského »Labyrintu« (od r. 1887
častěji). V knížce Od kolébky našeho obrození (1904)
sdružil události z dějin řeči, slovesnosti a divadla v názorný obraz
kulturně historický. Hlavní jeho monografické práce jsou
věnovány Kollárovi, Palackému a jmenovitě Čelakovskému.
Jako kritik otiskoval své příspěvky ve »Světozoru« a
v »Osvětě«.

Když tohoto filologického a knih opisného postupu užil
,při soustavném vylíčení složitého národního obrození
Franti
560