vinářů i politiků o událostech vojenských a jejich
důsledcích politických byly a priori zakázány a nikdo se jich ani
neodvažoval. České čtenářstvo však, které se naučilo
přijímati s ironickou nedůvěrou c. a k. zprávy o válečných
úspěších »Ústředních mocností« a které se z nejúsečněj§iích
oficiálních sdělení dovídalo s nadšením o politické i
vojenské akci zahraniční a jejích vůdcích, porozumělo
novému způsobu psaní v novinách, užívajících narážek, jinotajů
a ironických glos; Viktor Dyk, epigramatický
básník-novinář, vypracoval tento sloh k virtuositě.

Z tiskových orgánů československého odboje
zahraničního jsou jak dobou trvání, tak vnitřní úrovní daleko
nejvýznačnější list politické emigrace a revoluce ve
FranciČeskoslovenská samostatnost (1915-1919), řízený Lvem
Sychravou v Ženevě a v Paříži, a časopis legionářů na Rusi
a v Sibiři Československý deník (1917-1920); za dlouhého
odloučení od vlasti si vytvořili čeští legionáři na východním
bojišti i za slavné anabase rozvětvenou publicistiku a v ní
osobité časopisy satiricko-humoristické. .

Vytvoření československého státu vneslo do-rozvoje
novinářství nebývalý kvas, který však neznamenal vždycky
požehnání. Ve všech lidových vrstvách přibylo nebývalou
měrou čtenářů pro tisk denní a hlavně večerní; netoliko ve
výkladu, kritice a řešení problémů sociálních a
hospodářských, nýbrž také v oblasti literatury, divadla, výtvarného
umění, ba i beletrie a vědy přejímaly denní listy někdejšf
úkol týdeníků a měsíčníků revuálního rázu, které
nedovedly odolati v této soutěži a zanikaly. Obnovený styk s
cizinou přinášel hojné zprávy zahraničních zpravodajů,
zpráv'! z domácího života, především politického, dodávala
»Československá tisková kancelář«. Tyto zprávy z denního
života veřejného, politického, společenského a
hospodářského, doplňované zprávami sportovními, vyplňovaly
většinu tisku, vydávaného akciovými společnostmi,
orientovanými politicky a stranicky. Hlavní město Praha
soustředilo většinu významných listů a tak se novinářství
první republiky nedostávalo zdravé protiváhy ve
významnějších denících osobitého názoru a originálního podání.

Slohově a literárně se změnil ráz českých novin po válce
velmi podstatně, a to jak proti řečnické patetičnosti i
květnaté zdobnosti v období měšťanského liberalismu, tak
proti suché a střízlivé kritičnosti z periody realistické.
Vydatně k tomu přispěla živá účast předních literátů v redakci

596