fysice prošel důvěrný druh jeho mladosti Jan z Wojlwwicz
(vl. Jan Nebeský, * 1880 v Nymburce, t 1944 v
Satalicích), stále chorý a bezmocný sensitiv mrtvé zátoky
životní. Svůj růst v období zádumčivé a vznětlivé puberty
zachytil svéživotopisným románem, přeloženým do
dánského prostředí, Gerda (1901); zde jeho novoromantickému
ilusi on ismu byl vzorem J. P. Jacobsen, stejně jako kmotry
jeho lyriky byli v mládí Novalis, později Shelley.
Wojkowiczovy lyrické sbírky Poesie (1900) a Meditace (1906)
tkvějí ve zpěvné a nyvé oblasti vjemové, jež sugestivně
vystihuje kmitavost jarních tuch, opojení jinošského
blouznilství o lásce a snění o kráse. V Bolestech života
(1915), Tmách i světlech (1918) a Básníku a věčnosti
(1925) propracovává se k filosofické refleksi, její
idealistický spiritualismus vrcholí v koncepci monistické;
nejoblíbenější formou básníka stává se hymnus a parabola.

Přesvědčivá básnická osobnost Oto Theera i jeho
nabádavý příklad strhly několik lyriků, aby ho následovali ve
volném verši i v dynamickém důrazu, doprovázejícím
vitalistické vidění světa. Tak překladatel a dramatik, kritik a
literární dějepisec Otakar Fischer (v. n.) přidržoval se
v lyrice dočasně theerovského volného verše i jeho složité
výstavby patetických básní. Jemný překladatel Molierův
a Verhaerenův, Stanislav Hanuš (1885--1943), jest rovněž
povaha spíše melodická, které hoví lépe uzavřená forma
strofická než volný verš jeho básnických začátků. Od
Theera se naučil umění čeliti trpnému impresionismu
hutnou syntesou citových stavů. Jeho jediná, pozdní kniha
Housle a ruka (1934) silné inspirace hudební vyznívá
harmonickým a zaníceným kultem vykupitelského umění.

Vitalismus před válečných lyriků kolísal mezi živočišným
naturalismem NeumannovÝm a theerovským idealismem
»všemu na vzdory«; mocně na ně působila hymnika
Březinova, ale především světová válka, kterou prošli.

Pro všestranného novináře Adolfa Veselého (* 1886)
znamenaly válečné zkušenosti definitivní přilnutí k
smyslovému a smyslnému životu a dovršení obratu k objektivnosti.
To liší jeho předválečnou, sytě naturistickou lyriku sbírek
Řeč země (1910) a Kniha interieurů (1913) od básnických
knih válečných a poválečných, na př.: Zivot v zákopech
(1917), Valentina Čejky ráj i peklo (1923), Nemocný jde
do léta (1935) a j. Lyrický vývoj Veselého podává hutný
výbor Rozzáření zraků (1942). Veselý psal' i povídky a

601