vise z r. 1938 Historický obraz (1939, znovu r. 1945
doplněný o dvě části výrazem i intensitou mnohem slabší),
zařazený spolu s oslavou návratu K. H. Máchy do Prahy a
s tryznou za J. Mahenem do knihy Pět minut za městem
(1940), výrazově, představově i myšlenkově nejucelenější
knihy tohoto období.

Vrozená hravost lákaly Vít. Nezvala od začátku, aby
svým skladbám dával podobu scénickou, ač mu jest
dramatický dar odepřen. Z jevištních pokusů Nezvalových
jsou calderonovská adaptace Schovávaná na schodech
(1931), Milenci z kiosku (1932) a především šťastná
adaptace prévostovská Manon Lescaut (1940) daleko
nejzdařilejší.

Zevní virtuosita formalistická, nepřekonatelná
jmenovitě ve vynalézavosti rýmů a asonancí často paradoxních,
postavila Nezvala i mezi překladatele; jeho přebásnění
Poea (1928), Rimbauda (1930), Mallarméa (1931) a
drobností z Puškina (1938) má hodnotu nepopěrnou osobitým
spojením intuitivního pohledu a výrazového kouzelnictví.

Těžkým omylem jest Nezvalovo zabočení do výpravné
prózy. Jeho romány Kronika z konce tisíciletí (1929),
Dolce far niente (1931), Pan Marat (1932) a 7 jiných stmelují
dětinské prazážitky a pubertní erotiku s živlem snovým a
sympatiemi sociálními v uvolněný děj zpravidla konvenční,
přeplněný rozvleklými komentáři. Dva cestovní
surrealistické zápisníky, sovětskoruská Neviditelná Moskva (1935)
a pařížská Ulice Git-le-Coeur (1936), nepoučují o dojmech,
nýbrž o názorech na revoluci sociální a uměleckou. Ty
vyložil Nezval přímo ve Falešném mariáši (1925),
Manifestech poetismu (1928 s K. Teigem) a v Moderních
básnických směrech (1937); mediem charakteristiky ve
vzpomínkovém Wolkrovi (1925), v aprioristním Jos. Čapkovi
(1937) i v komentáři k výtvarnému dílu surrealistických
malířů Stýrského a Toyenové (1938).

Vítězslav Nezval stejně jako Jar. Vrchlický pokusil se ve
všech útvarech literárních a ve všech často ztroskotal,
vyjímajíc lyriku, kde znamená epochu; stal se zakladatelem
a spolu mistrem asociativního básnictví u nás a uvolnil
jako jeho ústřední podmínku volnou hru obraznosti,
nepoutané vůbec logikou. Svět, který Nezvalova kouzelnická
obraznost neúnavně přetváří, není valně složitý: dědina a
venkovské město, Praha, v níž více než malebnost
historická jej vábí divy novodobé civilisace, širý svět, viděný očima

618