rá se společně ohlásila v Jarním almanachu básnickém
1940 a jejímž soudcem se stal Václav Černý v Kritickém
měsíčníku; této mezigeneraci Chybí jakékoliv jednotné
zaměření ideové, ať sociální, politické, náboženské či jiné, a
nesjednocuje ji ani stejný cíl formálně estetický. V
brožurce Slovo k mladým (1940) stal se jejím mluvčím Kamil
Bednář (* 1912). Ten se pokusil v několika sbírkách, zvl.
Kamenný pláč (1939), Veliký mrtvý (1940) i Po všech
svatbách světa (1941) procítit se k podstatě člověčenství
a lidství i k tajemství smrti. Ostatní jeho sbírky, na př. jakási
parafráze »Pisně písní« Píseň lásky (1944) i válečné 'vidění
Prahy Praha pod křídly války (1945), uvázly v
neujasněném verbalismu. Opravdu nadaným básníkem byl záhy
zahynulý Jiří Orten (*1919, t 1941 přejet německým autem).
Jeho cudná lyrika, uložená do sbírek Čítanka jaro (1939
pod jménem Karel Jílek), Cesta k mrazu (1940 s týmž
jménem), Ohnice (1941 s pseudonymem Jiří Jakub) a Elegie
(1946), vyrůstala z pocitu úzkosti a beznaděje. Ivan Blatný
(* 1919), syn prozaika a dramatika, jeví se v prvních
knihách, Paní jitřenka (1940) a Melancholické procházky
(1941), lyrikem svěžích smyslů a klidné pohody citu a
neproblematického myšlení. Až v knize Tento večer (1945)
odložil zpěvný a hudební verš a v útržkových, zlomkových
větách zmocňuje se drobných gest nejvšednějšího života.
Od lyriky kořenů krajinných vypracoval se Jan Pilař
(* 1917) k lyrice meditativní ve sbírkách na př. Stesk
Or!eův (1940), Dům bez oken (1942), Okov (1946) a j.

S a t i r i c k é básnictví bylo za první světové války
účinnou zbraní protimilitaristického odporu a protirakouského
odboje. Vedle populárního pěvce Karla Hašlera (* 1879, t v
Mauthausenu 1942), účinného v protirakouské satiře a ve
vlasteneckém kupletu, pronikl jmenovitě Eduard Bass (v.
níže), který ve volné publikaci Letáků (1917-1919)
a v humoristicko-satirickém časopise Sibeničky
(19191921) vytvořil orgány útočné satiry, parodie a grotesky.
V novém státě se obrátily šípy satiriků hlavně proti
kořistníkům, proti poválečnému poživačství a jmenovitě proti
československým novovlastencům, přisluhujícím do
neliávna c. a k. soustavě vládní; velmi záhy dovedla mladší
satiriky získati pro svou agitaci revoluční strana
komunistická. Ač ani v této době neustával přímý vliv Havlíčkův,
převládaly nové formy satiry; parodistická groteska,
dvojsmyslná slovní hříčka, rozmarná persifláž. Orgánu došla

626