roz. Čubová) specialisovala se v jadrné prvotině
Golemova milá (1925, 1940 znovu s podobnou povídkou Nepatrné
děvče) na pronikavou a sytou malbu poměrů a postav
periferních; tu kotví i její povídky Mary z jedenačtyřicítky
(1929). Román malého města Barvy úsvitu (1926) těží
vydatně z mladistvých vzpomínek. Ve třech románech,
detektivním Mámení (1928), v odvážném experimentu z lékařského
prostředí Veliký proud (1932) a v paradoxní studii
rozkolísané povahy zločinecké a kajícnické Pepan Jehně (1.933),
vzepjala se psychologicky i komposičně k smělým cílům, na
něž posud nestačí její schopnost charakteristiky a
mravoličné malby. V rozsáhlém románě moderní vzdělané ženy,
Doktorka Diana Holcová (1942), přesvědčivém více v
popisném genru než v problematice, dochází hrdinka
několikerými konflikty srdce k oddané práci vědecké. Široce
založená a dokumentární kniha Na nový květ (1943) jest
kronikou vesnice Libně měnící se v pražské předměstí.

Do této souvislosti řadí se i složitý zjev Olgy
Scheinpflugové (provd. Čapkové, * 1902), patřící stejně tvorbě
prozaické jako lyrické, dramatické i tvoření jevištnímu. Jako
spisovatelka švižného per.a a úmyslně triviálního výrazu
chápe se námětů, jak se jí nabízejí, aniž se snaží o
prohloubení neb o typisaci. Od jedno osových ženských příběhů
postoupila k románové konfrontaci souběžných neb
protichůdných povah a osudů ve Dvou z nás (1932), v Klíči od
domu (19 A) a v Sestrách (1938); stranou stojí v dusném
přítmí předměstské tragiky zkrvácený osud stárnoucí
proletářky Balada z Karlína (1935) s hutnou plastikou
podaný. Vypravovatelské umění nejlépe uplatnila v
psychologickém románě Přežitá smrt (1939) o starci zmoudřelém
životem. Autobiografický Český román (1946) přináší na
historickopolitickém pozadí vzpomínky na Karla Čapka a
na autorčin společný život s ním. V lyrice, uložené na př.
do sbírek Všední den (1931), Skleněná koule (1934) nebo
Kouzelná obálka (1936), mísí se sentimentalita s
trivialitou výrazu někdy chtěně frivolního, kdežto v Stesku
(1939) převládl prožitý smutek nad smrtí K. Čapka.
Rétorický Tunel smrti (1946) spojuje lásku k ohrožené
vlasti s nadějí ve vítězství a odpor k nacismu s oslavou
osvobození. Herecká činnost O. Scheinpflugové je provázena
dramatickou produkcí, vtipnou v koncepci i v
jednotlivostech, často triviální výrazem a ceny nestejné. Na jevištích
pronikly: Magda z cihelny (1925), Láska není všecko

646