Tichý a téměř neslyšitelný akord
Brusnice, jejž šeptá do symfonie českého jara, jest
akord českého pohanství. Nikdy nevzdal se
národ rychleji a snadněji své víry, nikdy
nezapomenul kvapněji dávné tradice, aby vrhl se
novému bohu v náruč. Přešli jsme pohanstvím
jako procházíme krajinou pustou a neplodnou,
nesklonivše se ani k půdě s otázkou, zda by
jednou z ní vypučely květy. Kníže pražské
odřeklo se pohanství z politiky, aby brzo
vzdalo se z politiky řeckého ~řesťanství a
zaměnilo je římským. Srdce, jež odhodilo staré
bohy, bylo příliš lehké a povrchní, zacházelo
s božstvy jako s údělnými knížetstvími. Když
konečně rozmetalo všecky chrámy pohanské
a rozbilo umy všech starých hrobů, pokoušelo
se vzbuditi a zavolati božstva zpět: žádalať toho
protibiskupská politika. Ale bozi se nevrátili.

Za heroických nocí sedávají na
vyšehradské skále a hledí do Vltavy. Klidni, nikoliv bez