Jaro přicházelo neslyšně, jako v plesových
střevíčcích, neviditelně jako láska: ale všickni
je tušili. Nemluvilo se více o dluzích a úpadku
cechů, ale měšťané na Novém městě potkávali
se a tázali se po nových růžicích v Arasově
kružbě a po výsledku subtilní theologické
hádky mladých magistrů. Na vlnitých
kopcích na úpatí českého Středohoří rozkadeřila
se lehce stínovaná zeleň vinné révy, slunce
houpalo se jako obrovská broskev nad
radostnými vinohrady a skákalo svévolně s
pahrbků do Vltavy a z Vltavy na pole chvějící
se předtuchou žní, jako se vlní těžké žluté
hedvábí při dotyku jemné ruky. Lehkým a
šťastným krokem kráčeli poutníci mimo a na
tváři ležel jim úsměv nad českým jarem a
radostná předtucha, že české víno bude
jemnější a sladší než všecka vína cizí
.-
Ale píseň fiál a ladných svorníků,
barevných oken a útlých pilířů nemá poslední

34