Arne Novák:

»5 L A V Í č Í P Í S E Ň N AŠE H O
N Á R O Dl'..J Í I-I O JARA -«

když na sklonku roku 1880 vstoupil Svatopluk čech
jako feui11etonista do Národních Listů, aby tam setrval
jenom půl druhého léta, otiskl pod jejich čarou na půl sta
rozmanitých prací, z nichž však pouze několik zařadil do

, h k . v , h b ° h ' ·1 v cl 'J

svyc mzmc sou oru a uc ram pre zapomenutlm. sou

tu drobné humoresky satirického rázu, rozmarné i trpké
causerie pražské, vzpomínky z mladosti a cestopisné
obrázky, vesměs hodnotnější lidsky než umělecky a proto
zajímavé hlavně pro literárního dějepisce, který je nyní
nalezne shrnuty v posledních dílech třicetisvazkového vydání
Topičova.

Často to byly zevní popudy, co vedlo ruku feuil1etonisty,
ocitajícího se nejednou v rozpacích o látku; tak tomu bylo
též, když 4. února 1881 přinesly Národní Listy oslavnou
črtu »Kde domov můj« ... (dnes v XXVIII. sv. Sebraných
spisů 1909, str. 276-279). Sv. Čech nevyčkal blížícího se
čtvrtstoletí Tylova skonu, nýbrž volil pro svou
vzpomínku buditelovy narozeniny (73.), a sotva zůstaly beze vlivu
na vznik stati současné snahy neunavného J. L.
Turnovského o osvěžení Tylovy památky, které právě tehdy
kromě redakce Tylovy novelistiky v Národní bibliotéce
vyvrcholily průpravnou monografií o Tylově životě a
působení i s jímavými ukázkami jeho korespondence;
ostatně nebylo tomu dávno, co Eliška Krásnohorská
uká
l do , T 1°' , d'

za a s uraznou vroucnost! na y uv vyznam naro m a

slovesný, a to v stati, kterou můžeme označiti bez
nad
27