i 5 3
činili, kd) by od přírody nebyli trošku lenivi,
ač prospívají již v dllchovní té škole.

Kupec: Jistě je mniši učí.

Hutten: Avšak k čemu by bylo nyní tolik
řádů kněžských, kdyby sami neviděli, že prostě
a jec.iným způsobem žebrati nenese dosti
veliký prospěch? Tedy zalíbilo se jim žebrati
rozmanitě a mnohotvárně.

František: Avšak jak dali se ~ěmci
pohnouti, aby na ty kousky se souhlasem
hleděli a aby nechali zlořád nejhorší u sebe
vzrůsti?

Hutten: Ježto vždy snáze duch lidský lpěl
na prázdné pověře, než věřil v pravé
náboženství, a ježto kněží začali kousky své od
malého počátku, pak zvolna postupovali a
pomalu se zvedali, až posléze králem takřka
takový svatý žebrák se stal. A ježto více a více
n'ezi lid šíří :-e jejich hanebné úskoky,
nepochybuji, že za své vezme kmen
nejničemnějších lupičů. Tvrdím totiž, že nevyrovnají se
jim škodou jiní lupiči v Německu, ať kdekoliv
cokoli loupí a odírají o cokoliv; neboť tak vynikají
nad ně i počtem i lupičskou zručností, pilností
a vytrvalostí na všech cestách po světě vstříc
vybíhajíce, v městech, na venkově, na statcích
i v táboře v houfech se na lidi dotírajíce.
Ačkoli Eěkteří z nich jsou řádní, přece, ježto
ze zisku žijí, nelze věřiti, že pro zisk duse své
leckdy snadno k ničemnostem neobracejí;
zajisté nikdo s větší znalostí neumí se přetva-