státu (čehož v črt~ čechově, mluvící o čtyřech českých
vojínech, vůbec není). Nikoliv: jsou to čtyři matky, jež
tu splývají v mrákotném objetí, rozumějíce si a těšíce
druha druhu: »Ach,což ta láska mateřská - přes časy,
přes hrob hoří - neumrazíš ji na horách - neuhasíš ji
v moři!«

A tento základní prvek citový jest v Čechových
Dušičkách v lese nerozlučně spojen s motivem jiným,
rozvedeným nejprve náladově, s motivem opuštěného hrobu
v lese a v dáli. Jest to oblíbený elegický motiv Svatopluka
Čecha, jejž básnicky prožil a vyjádřil jdtě dříve, než
r. 1877 - čtyři léta před naším feuilletonem - spočinul
jeho drahý otec ve vzdáleném a osamělém hrobě
bukovinském: již r. 1874 přinesly debutní Básně Úsečnou
skladbičku Hrob v lese s refrainem »nízký v lese rov,
kříž březový«; r. 1878 zaplál tento motiv smělými
barvami východního exotismu v úchvatné elegii Na hrob
Havlasův; a nedlouho před Dušičkami v lese otiskl Čech
volnou parafrasi Whitmanovy písně Lesní hrob; snad
z čítanek známá elegická básnička J. G. Seidlova Mrtvý
voják, utanuvší z dětských vzpomínek v mysli
básníkově, spolupracovala tu motivicky. Takto vpracoval
básník do své pietní a slohově vybroušené črty
dušičkové zároveň náladovou představu elegickou i
citový akord hluboce tkvějící ve zkušenosti srdce a
na
d b v k I v'l V' , v . v b b I

o ro pre ona pn ezltostnost nametu, Jez y y a
vy
stačila jen na feuilleton. Není však jistě proti tendencím
Svatopluka Čecha, shledává-li potomstvo po půl století
v jeho Dušičkách v lese ještě tendence jiné, pacifické a
protiválečné. Jest to jenom důkazem vnitřní obsažnosti
a výrazové sugesce drobného mistrovského dílka,
vzniknuvšího patrně z diktátu chvíle a z novinářské
povinnosti, ale za neočekávané účasti básnické inspirace.

50