a zdravý živel lidový slil s kulturně plodným živlem evropsky
vzdělaných učenců a kde povědomí národní dosáhlo stupně
nebývalého: českobratrští dějepisci a gramatikové s Janem B
lahoslavem v čele, překladatelé Kralické bible, pedagogové ze
škol Jednoty vsili do svých nábožensky založených, ale
humanisticky vybudovaných děl drobné projevy, z nichž jest patrno,
jak hluboko jim v srdci tkvělo češství a jak pro jeho hutný
obsah nalézali fOrmu řečnicky působivou, i když jim většinou
ucházel státně politiCký zřetel, bez něhož pravé vlastenectví
vždycky zůstává neúplné.

Ale běda! Nejmohutnější z těchto projevů,dopínající se
myšlenkové i výrazové monumentality,jakou vynikaly pozdně
renesanční chrámové stavby právě jeho věku, svítí ušlechtilými
sloupy svých vznosných vět a smělou klenbou své duchové
koncepce do temné a sychravé noci úpadku zároveň národního i
náboženského.JanAmos Komenský, největší osobnost mezi
českými humanisty i mezi nositeli české refOrmace náboženské,posílá
svůj »Kšafi umírající matky Jednoty bratrské« z ciziny jako
psanec do vlasti, kam se sám již nesmí vrátiti, a kde s kulturním
životem postupně hasne a potuchá také uvědomění národní.
Tvofivě syntetický duch Komenského slučuje v poselství svém
tragicky prožitou úlohu posledního biskupa Jednoty s těžkým
a dObrovolným posláním odpovědného vůdce národa,' uvádí
v promyšlený souhlas starodávnou dějinnou tradici českou se
zvláštními náboženskými potřebami bratrské obce jemu svěřené;
výmluvnými náznaky vyčerpává všecky složky národní
vzdělanosti, ale nezapomíná ani na státní obsah češství a na jeho

fOrmu politickou. Mluví na rozloučenou a chvílemi se mu zajiká
hlas;jasně si uvědomuje své katastroftlní postavení a proto si

10