bdělého stavu, ba ani výtvory čisté obraznosti poetické. Hrnou se z
nezbadaných hloubek neb z nadpozemských výšin, kde bytují reality svého
druhu, ale vášnivé, sugestivní pravdivosti. Zde, třebas jenom výjimkou,
se jeví Byron, duch druhdy chladný, rozumový, řečnický, skutečným
básníkem, visionářem téhož rodu, do něhož jeho krajané řadí W. Blakea,
S. T. Coleridge a Jamesa Thomsona, ba tu si podává autor "Snu" a
"Tmy" ruku se samými vrcholnými duchy, Dantem a Miltonem, od
nichž, dvou tvůrců inspirace křesťanské, dělí ho, protikřesťanského
kritika a buřiče, celé propasti věků a základních názorů.

S těmito visionářskými skladbami Byronovými se potkal Karel Hynek
Mácha, nikoliv jako otrocký napodobitel motivický a slohový, nýbrž
jako sourodý tvůrce příbuzného typu básnického; jako "Sen" a "Tma"
v tvorbě Byronově stojí i "Sen o Praze" a "Návrat" osamoceně mezi díly
Máchovými. Ke "Snu" i ke "Tmě" ukazují oba máchovské zlomky
metodou tvůrčí, o níž platí vstupní Byronovo vyznání: "Já sen měl, jenž
však nebyl zcela snem," metodou to básnického vidění, opřeného o mocný
dojem snový; mimo to oba svým eschatologickým základním motivem se
přimykají těsně k Byronově "Tmě". V máchovském badání se obecně
uznává vzájemná spojitost obou fragmentů a z důvodů motivických se
zařazují mezi vlasteneckou elegii Máchovu, a také jejich příbuzenství
s Byronovou "Tmou" i "Snem" bylo již sem tam napověděno (zvláště J.
Voborníkem, K. H. Mácha 1907, str. 61, Jul. Heidenreichem, Vliv
Mickiewiczův na českou literaturu předbřeznovou 1930, str. 97 a 108), ale
doposud se nedostalo soustavného rozboru ani obapolnému poměru obou
zlomků, ale jejich vztahům byronským, ani jejich chronologii; proto
ovšem doposud též chybí jak jejich zapětí do vývojové souvislosti
máchovské, tak psychologicko-umělecké určení jejich visionářského slohu.

Zcela nepatrně nás poučuje o vzniku a chronologii skladeb jejich
dochování rukopisné a jeho poměr v prvotisku v Kobrově vydání Spisů
z r. 1862, jež zařadilo "Sen o Praze" do 1. dílu (str. 115-121) mezi
"básně druhu rozmanitého", "Návrat" pak do "zlomků z rozličných
povídek", vyplňujících díl II. (str. 406-413).

Jako IV. číslo rukopisů Umělecké Besedy, které vesměs obsahují
mladistvou poesii Máchovu, "Mnicha" v to počítajíc, zapsán jest bez nápisu
fragment, počínající slovy "Duše nesmrtelná, která bydlíš v těle mém",
jejž vydavatelé Spisů z r. 1862 přezvali "Sen o Praze" (Fr. Krčma ve
svém vydání v Borového "Pantheonu" 1928 zařadil skladbu v díle 1., str.
249-253, jako XIII. číslo mezi "básně bez nápisů a zlomky", kam
náleží zevní podobou, ale kde se neprávem ocítá proto, že onen oddíl
zahrnuje většinou lyriku pozdní, kdežto tento fragment ukazuje zřejmě
k básníkově mladosti). Rukopisný záznam má od otisku rozdíly celkem

121