za prajádro visionářských Máchových představ i básnických výtvorů na
motiv posledního soudu: nejprve "Snu o Praze", pak i "Návratu". Jest
to arciť jenom dohad rázu ostatně podružného.

Máchovy představy, pokud kroužily kolem bezmezné prázdnoty a pusté
temnoty na zemi bez tvorů a bez života, sytily se také z látky knižní, a
právě tu zasáhla visionářská poesie Byronova, Máchovu básnickému na·
zírání typologicky blízka. Z "Nebes a země" ("Heaven and Earth"),
dramatického mysteria, kterým se podle zápisů v deníku, zvl. r. 1833,
zabýval, přistoupil k němu jistě Jafetův kavkazský monolog z 3. výjevu,
kde syn Noemův výmluvně prožívá tragickou krásu země, předurčené
neodvratně k záhubě v obecné potopě: Máchova láska k zemi a jeho
soustrast s ní slyšely tu tóny sourodé. Avšak ve "Tmě" bylo toto téma sou·
středěno a vypointováno na prostoru zcela nepatrném s hrůzou opravdu
tragickou: než na zemi, vychládající pod vyhaslým sluncem a ztmavlými
hvězdami se dokoná zánik všeho života ve tmách a hladu, zhynou ještě
dva poslední představitelé lidstva "vzájemné hrůzy zjevem" ("even of
their mutual hideousness the died"), druh nenávidě druh, druh hnuse
se druhu, aby pak tma ovládla celý vesmír. ("Darkness was the Uni·
verse.") Nelidská krutost výsměšné koncepce pohrt:llivého anglického
visionáře sotva mohla přitahovati českého básníka, který při veškerém
pesimismu zůstal vždycky vzdálen skutečné misantropie, podobně jako
o 60 let později cítil se Jar. Vrchlický (ve "Fresce závěrečné" knihy
"Nové zlomky epopeje") nutkán odpověděti Byronovi (a současně
Carduccimu pro jeho ódu "Na Monte Mario") apotheosou vykupitelské
moci lásky pohlavní. Ale pro své vyhraňující se představy o hrůze
pozemského zániku ve tmách "rozložených nad světem jako moře nad šírou
zemí", nacházel Mácha v Byronově mrákotném vidění vítanou potravu,
když četl:

"již zářné slunce uhaslo a hvězdy
bloudily tmavé věčným prostorem
bez lesku, bez směru, zem ledová

se nesla slepá vzduchem bezlunným.
- - -- Svět prázdný dokola,

kdys mocný, lidnatý byl, spousta ted'
bez času, stromlt, lidí, života,

jen spousta smrti, chaos ztvrdlé hlíny

u rthJ, }JitC> li, ULtillt - vSt; LlLhe." (rrckldu J cll. V idtli,-,k6I.v. )

Jak byl křesťanského platonismu Máchova vzdálen Byronův
nihilistický cynismus v této básni, jak cizí jeho kosmickému soucitu se zemí

124