temně zbarvené mosaiky i veškeré hranaté a mohutné fresky
v chrámech někdejší Galie, které zničila sebevědomá gotika,
klestíc cestu nové vznešenosti a kráse, zjevily by se na pestrých
dlážkách a pomalovaných zdech zkrácené a zvelebněné příběhy
těchto žen, jichž řada houstne od ztroskotání říše západořímské
do doby Karla Velikého a jeho dědiců.

Představme si sídelní svatyni v Poitieru, proslulou po církvi
již od čtvrtého století, kdy odtamtud s biskupského stolce
obhajoval v dokonalých obvětích latinských katolickou nauku proti
ariánům učený světec Hilarius. Buď na podlaze zvýšeného
knčžiště nebo mezi zakulacenými okny v masivních zdech mohl tam
zbožný křesťan románských století sledovati životní legendu
durynské princezny a fraw:ké královny Radegundy, jasné perly
v duchovní koruně křesťanských hrdinů za časů merovinských.
Celá malba, velmi výrazná v upřímném primitivismu, která
nechtěla pouze těšiti oči, nýbrž spíše obraceti ducha od děsivých
nejistot nebezpečné časnosti k pokojnému přístavu věčné spásy,
rozdělena byla asi na několik polí, ohraničených zlatými čarami,
a každý z obrazů uzavřen byl nahoře modrým obloukem,
znázorňujícím blankyt nebeské vlasti. Věřící, nadaný pozorným
zrakem a chápajícím srdcem, byl by tam snad rozeznal těchto
patero výjevů:

Krvavé příběhy v královské rodině durynské. Dětská
Radegunda klečí se sepiatýma ručkama nad zkrvácenou mrtvolou otce
Berthara, jehož žezla kdysi poslouchaly germánské kmeny od
Dunaje k Sále, od Unstruty k Mohanu. Odříkávajíc prosby
latinského otčenáše, pohlíží dívenka zděšeně na ukrutného strýce
Hermanfrieda, který, spojiv se s dávným nepřítelem Durynska,
franckým králem Chlodvíkem, zabil bratra a zmocnil se jeho
říše, aby odměnou za pomoc ji uvedl v závislý poměr k
Frankům. Bratrovražda politických motivů a zároveň příprava pro

12 upevnění merovinské moci; v Radegundině mladistvé mysli vzně-