poskytnouti ochrany. Královna v sakristii odkládá purpur a
hedvábí a obléká roucho klášterní. Medardus splňuje její prosbu a
Radegunda vzdaluje se pokorně. Aby její plán byl úplně
proveden, bylo však potřebí mnohých let a zakročení svatého Germana
u krále: posléze Chlothar odprosil Radegundu a podporoval ji
při zřízení kláštera v Poitieru, kde prožila ostatek života.

Tam shledáváme ji po smrti Chlotharově, po níž se
rozpoutaly v rodině merovinské násilné zrady a vzájemné
vraždy,osnované stejně muži i ženami ze žárlivosti, panstvíchtivosti, ale i
pouhé krvelačnosti, jak s otřásající názorností vypráví veliký
letopisec té doby Řehoř Tourský. Na fresce vidíme v bráně kláštera
zestárlou, ale stále půvabnou Radegundu v rouše mnišském,
opřenou o rámě abatyše Anežky, někdejší její služebnice a schovanky.
Náhle do opevněného kláštera přichází velkolepé poselství, kněží
i presbyteři, jáhnové i šlechtici za zvuků zvonů. Radegunda klesá
na kolena přemožena radostí i pokorou. Dávné její přání se
splnilo; císař Justinus posílá jí tflsku ze svatého kříže. Toť událost
dalekosáhlá pro křesťanství francké i pro duchovní prohloubení
myslí barbarských; dotud uctívali výbojní válečníci Krista
vítězícího v slávě a v moci nad říší pekelnou, bojovníka a krále, nyní
se k nim však blíží Ježíš obětavý a obětovaný, trpělivý
mučedník, tichý Beránek. Teprve nyní vyjasňuje se barbarům bolestné
tajemství křesťanské víry a pašijový její smysl; kopí Longinovo
sklání se v pokoře přede dřevem kříže. Komu mohl nový ten
názor vyhovovati více než právě Radegundě, která nalezla svou
lidskou důstojnost teprve, když složila korunu královninu a jíž
škola utrpení a oběti přinesla duchovní dokonalost? Nesmíme
přeceňovati účinku těchto náboženských nálad na mysli
francký ch barbarů: zprvu jen kláštery a jejich školy byly prodšeny
tímto blahodárným duchem, ale právě urozené ženy přinášely
z křesťanských těch semenišť jemnější smýšlení a cítění do
spo
14 lečnosti světské, vymáhaly si od smyslných násilníků úctu a ohled