Literární pozf1stalo5t Hany Kvapilové, slo~ehá mosaikově z
povídek i novdistických poznámek, z cestopisných a kn~jinářských
útržk4, z oS(lbních vzpomínek i úryvkf1 dopisf1, z divadelních
povahokreseb i uměleckých dojmů, jest při všech vysokých hod.
notách slovesných celou svou podstatou odkazem herečky, která
nezná vzne~enějšího poslání než tvoření divadelní. Spojujíc se
zvláštním nadáním pro kar",kterist.iku vyspělé umění výrazu
kritického, dovedla namíllovati na podiv teple a ~ivě hereckou
podobiznu, na níž barvitÝm a vzrušeným popisem divadelního vý.
kanu prosvítala nejen lidská osobnost, ale i rodové a slohové pří",
slušenství umělcovo ~ tak nakreslila Modrzejewskou a
Dusovou, Hadingovou a Saru Betnhatdtovou, EeUy Henningsovou a
Marii Pospí~ílovou. Zraku vzdělanému výtvarně, vytříbenému
smyslu pro kouzlo atmosféry, posléze i touze vřaditi vlastní vMi
do vyšší hromadné jednoty a podříditi se vclěč.nékáz.ni
nadosohní, bylo dáno vzácné pochopení pro souhrn uměleckého
ensemblu ~ tak porozuměla Stanislavskému uprostřed laskavých
zázraků barvy a pohybu Moskevského divadla nebo Safol1ovu
ovládajícímu těleso otkestru. Ale tyto stati stejně jako pornoc~
né pozmimky k vlastnímú tvoření, psan~ níl obranu, pro výklad,
nebo první průpravou k figurám z lbsena, z Cechova, z Gorkého,
z Jaroslava Kvapíla, značily pta pisatelku především nutný a
pwdký projev state~ného úsilí, aby poznala a ozřejrnila si lépe
Sebe samU jako dramatíck.ou umělkyni, aby pou~íla sesrOvl1áním
neb protikladem o clomověa hranicích vlastního nadání, aby
určila svému vývoji nové dle a povzbudila se příkladem na cestě
k nim. Daleka narcísovitého s.ebevzhlížen.í, tak běžného u
jevištních urnělcu, 1.1misťuje p.řece Hana Kvapílová do st~edusvého
širok~ho pO:l:orova:telsltého qkruhu herecké poslán.í vlastní, je~ jí
nebylo nikdy zaměstnáním, nýbrž stále misí. Jdto odtá se takto
blízko jádra své bytosti, uvolňuje též v těchto divadeln.ích
sta
164 tích svůj vro.ucía silný orgán etický; jako na jevišti, opakuje