Arne Novák: Krajina vergiliovská. Básnický genius Vergiliův nevytvořil jenom tři díla, jež svou vlastní dobou a pak potomstvem byla svorně uznána za klasická, nýbrž vybudoval také celistvý a samostatný svět podle svých osobitých uměleckých zákonů. V něm jest smyslová a tvarová krása v dokonalé rovnováze s harmonií duchovou a morální; tu člověk, zrající v idyle domova pro občanský heroismus a pak se po vítězství vracející opět k práci a řádu venkova, ničím neruší přírody, která ho obklopuje a kterou on za souhlasu bohů vzdělává a podrobuje své vůli. K básnické organisaci tohoto příznačného světa přispěla Vergiliovi vydatně estetika i prakse slovesného umění alexandrinského, avšak jeho jádro bylo stvořeno z domácí reality, posvěcené starou italskou tradicí, a dotvořeno pak oněmi kulturními silami, které za doby Augustovy šťastně a skoro samozřejmě ovládaly mohutnějící imperium Romanum. Takto se prvky národní doplňovaly v jednotné kreaci Vergiliově se SVl'tovým živlem v podivuhodném spojení, jež nemohlo zůstati beze vlivu na úspěch děl básnického kouzelníka mantovského. Vergiliova krajina, která tvoří pozadí druhé půlky Aeneidy, do široka se rozprostírá jako vlastní dějiště Georgik, a velmi životně prosvítá řídkými a půvabnými ději Zpěvů pastýřských, zrcadlí zvláštní osobitost tohoto autonomního světa lVIaronova. V duchu typisující estetiky klasické nechce býti individuální a jedinečnou, nýbrž z prvků různé provenience skládá vyšší skutečnost rázu ideálního, ale tak, že vzniká obraz jednotný, zaokrouhlený a pravdivostí svou přesvědčující. Mladistvé dojmy andského rodáka z klidného rovinného Popádí jsou patrny jako vlastní východisko krajinného nazírání Vergiliova, vedle nich však hlásí se také přírodní zážitky básníkovy z jižní I talie a Sicilie , znásobené reminiscencemi li terárními, hla vně z řeckých idyliků. Jest to krajina rovinná s pozadím horským, které není příliš zdůrazněno; hojné vody, prameny, potoky i řeky, dodávají jí vláhy a stálé svěžesti; přírodu v ní všude zvládla pracovitá ruka rolníkova, zahradníkova a vinařova; vzdělaná pole, zavlažované lučiny, pečlivě obdělané vinice na svazích hlásají tu za každé roční doby i za každého denního osvětlení v pokojné své šíři přítomnost člověka, jenž je zároveň synem i pánem země a jehož poslouchají spřežení koní, stáda skotu i roje včel, oživující svými zvuky i pohyby klid stromoví a keřů, ticho trav a révy, mlčenlivou práci obilí a skromnou plodnost zelenin - toť Vergiliova vlastenecky opěvovaná magna parens frugum, Saturnia tellus, magna virum. I stala se tato vergiliovská krajina, odpola heroická, odpola idylická, básnickou mocí svého tvůrce z typické krajiny italské během věků typickou krajinou klasickou. Phspělo k tomu, že se v ní tolik zalíbilo humanistickým i renesančním básníkům nejprve původu vlašského, později celé Evropy a že ji oba mistři - krajináři klasické Francie, N. Poussin a ClaudeLorrain, dovedli se svrchovanou dokonalostí promítnouti malířsky. Právě s ní musila v XIX. věku, v poesii i v estetice, v malífst ví i v obecném vkusu, podstoupiti úporn'í zápas krajina romantická, než ovládla a než za vítězného