TŘI STUDIE

O JAROSLAVU VRCHLICKÉM

I.

Z literárních začátků Jaroslava Vrchlického.

ř~ est nesnadno naznačiti, čím by vědecký dějepi~
.1~I_literární měl zahájiti soustavné studium dila Ja·

kToslava Vrchlického: chybí nám k tomU! základní
prá:ce průpravné, knihopilsné a vydavatelské, tekstové
a pramenné, látkové a metrické. Zdá se však, že jeden
úkol volá k neodkladnému řešení odborné pracovníky
ať kritiky, ať literární, dějepisce, ať filology:
prozkoumání literárních začá.Jtků J aroslava Vrchlického. Kdo
jen poněkud se pohřížil do studia vývoje básníkova,
ví dobře, že vlastní kosmopolitické a renaissanční'
tvoření Vrchlického má zvláštní předehru, kterou přeru~
šují i zevní události poetova života. Naprosté oddá,ní
se modernímu básnictví francouzskému, jmenovitě
Victort,! Hugovi, roční pobyt v Italii s dojmy umělecký.mi,
krajinnými a dějinnými, procitnutí smyslně radostné
erotiky, která po prvé zvučí ve »Snech o štěsU« - to
vše obrací rozvoj Vrchlického zcela jiným směrem,
než jakým se potud bral, a jaký poznáváme zvláště
v knize »Z hlubin«. Z básníka, neseného domácí
tradici. skupiny Nerudovy, Hálkovy a Mayerovy, stává se
západoevropský světoobčan. Z nejistého začátečníka,
který se pokouší o písňové, nejednou prostonárodně
zvučící improvisace v slohu drsné bezprostřednosti a
hutné koncisnosti, vyrůstá umělec širokého verše
pře
10·