SLOVESNÝ ODKAZ MALíŘE

NATURALISTY

'\ /j lé!é roku 1869 bývalo bluč •• v Prob.!ov.
kaV/! várně II Karlovy brány v Mnichově. Mladí
~a
líři a umělečtí nadšenci kupili se dychtivě kolem
hřmotného a nehorázného obra, který v tlustém a
volném šatě francouzského sedláka, s dýmkou v ústech.
prudce gestikuloval, rozhor1oval se, tloukl rukou do
stolu, křičel, vyrážeje vždy znovu ze silného hrdla
a ze smyslných rtů vášnivé slovo »la naturel la naturel
la nature!« Mnozí z bodrých Mnichovanů nechápali
z francouzštiny svého hosta mnohem více než toto
válečné heslo; leč právě jím rozněcovalo se plamenně
nadšení umělecké družiny mnichovské: vždyť pronášel
je sám neohrožený mistr z Ornans, genius a občan
Gustav Courbet, jehož »Senoseč«, »Srnci u bystřiny«
a jmenovitě »štěrkáři« bouřily v »Skleněném paláci«
malířskou svou smělostí jako ryčné zvuky válečné
polnice. Byl to opravdu vpád naturalismu do
mnichovské výtvarnické selanky; nejnadšenějším obdivóvatelem
Courbetovým byl tehdy pětadvacetiletý Vilém Leibl,
pozdější klasik německého realistického malířství.

Zcela podobný výjev kreslí také dějiny našeho
výtvarného um.ění z nedaleké minulosti. Za podzimních
večerů roku 1905, když temné mraky táhly nizoU!I1ko
nad krajinou, a pohorské větry skučely nad střechami,
sedával v polotemné vesnické hospodě v Kameničkách
na Hlinecku uprostřed malířských i vesnických přátel
krevnatý· a svalnatý muž energických· pohybů a
nespoutané vým.luvnosti a vrhal, nesnášeje odporu ani