distvou autobiografii Al. Jirásek poutavě
parafrasoval, jest románová figura, jakoby vystouplá z Dykova
Děsu z prázdna; nejen že jest vrstevníkem Václava
Šarocha, ale má mnoho neklamných rysů jeho
pokolení. Záhadou zůstávají zastřeny právě ony doby jeho
života, kdy nadešly rozhodující peripetie jeho osudu.
Proč, zúčastniv se revoluce a styků s předáky národ·
ního obrození, opustil nejen veřejný život, ale i
veš·kerou činnost, aby se uchýlil do samoty a jak se
rozešel s důvěrným přítelem českotřebovským lékařem
Fr. Rybičkou, když po dlouhá léta skládal jeden z úhlů
jeho manželského trojúhelníka, by nám dovedl
vyložiti asi jen básník - psycholog, jemuž by se patrně
pro románové podání dobře zamlouvala Welzova
milostná přítelkyně ,ohnivá a duchaplná paní Kateřina
Rybičková.

Když se r. 1849 třiatřicetiletý absolvovaný
litomyšlský filosof, propuštěný hofmistr u Kálnokych a
Chorynských a pensionovaný dlouholetý vychovatel u
liběchovských a klenovských Veithů, Emanuel Welz
usadil navždy v České Třebové, byl patrně zlomeným
člověkem. Neprchal asi jen před politickým ne-li
pronásledováním, tedy podezřením, stíhajícím přítele
Klácelova, Kampelíkova a Arnoldova, ale i před
jakýmsi vnitřním démonem. V Třebové, kam ho lákali
přátelé F. M. Klácel a Fr. Rybička, cítil se dobře skryt,
ač již tehdy bylo otdud přímé vlakové spojení s
Prahou: Pro Welze, jenž byl povaha kontemplativní,
nastala pravá beata tranquillitas, která stačila pro život
předčasnému pensistovi, žijícímu ve filosofických a
beletristických knihách mladoněmecké observance a
materialistického nádechu, ale bez nejmenší aktivity.
Možná, že ho přítel Rybička přitahoval právě silou
kontrastu. Venkovský lékař nevelkého umu a
skrov
75