Hana Kvapilova n a jev i š t i i v k n i. z e. P I a k e ta. Smuteční slavnost Ibsenova v Národním divadle v červnu roku 1906; Ibsenova "Nora« s Hanou Kvapilovou v titulní úloze. Přiblížil se poslední výstup Ibsenovy přerodné hry, v němž nové ženství přímo a bezohledně vypovídá válku starému mravu a řádu rodinnému, slavný souboj slov a bolesti mezi Norou a Helmerem, kde tradiční lež, příjemná v soukromí a užitečná společensky, musí zahanbeně ustoupiti před indívídualistním výbojem a mravní poctivosti. Doktor Rank, poděkovav za oheň, jejž mu roznítila Nora a odevzdav visitky nCl rozloučenou, odešel do tmy a do mlčení; Torvald Helmer, rozpálený šampaňským vínem a milenectvím smyslů, políbil Noru, svého zpěváčka, na dobrou noc a odebral se s dopisy do svého pokoje. Nora, překonávajic zvolna opojení večera neoblomnou rozvahou, tázavým zrakem objímá vše, co dotud jí bylo drahé: zdá se, jakoby ssála trpícím sluchem oddech malých spáčů z dětské ložnice, jakoby se přilnavým pohledem zabořovala do povrchu nábytku posvěceného sladkosti zvyku, j akoby z mužova domina vdechovala již již prchající vůni soužití: ptáček poplašený a nejistý ohlíží se po hnízdě, než rozestře k odletu křehnouci křidélka. Ale náhle prudký vpád Helmerův po přečtení Krogstadova listu změní vše. Nora, která upírala 202