jenž ležel stranou jeho vědeckého zaměstnání: i rozpaky, v které
jej, duševního aristokrata a pří tom zastánce lidového pokroku
'v politice, uvádělo rozhodování v panské sn~movně o všeobecném
hlasovacím právu, mizely před litosti, že zájezd do Vídně připraví
jej o několik pracovních dnů. Za takových příležitosti si II bolesti
uvědomoval, že se připozdívá ; želel, jak pozdě přisedl k živobíímu
úkolu; rozpomínal se hořce na rukopisné boje, které přinesly takové
vyrušení a zdržení. Náboženství práce a kulturní víra nebyly Janu
Gebauerovi lacinou náhradou za zbožnost vyššího typu. Přelwnav
statečně mladistvé krise, které jej vyvedly z katolického semináře,
napojiv se z vod filosofického idealismu, ale obohativ se také, ve
shodě s dobou, positivistickými vědami, vypracoval se k humanitní
etice, která namnoze se blíží názorům Palackého: konání povinnosti
a karakterní mravnost jsou nejlepší službou Bohu, jehož
nepoznatelnost nevede nás k ateismu, nýbrž k pokoře i rozumové poznáni
náinnestačí a musí býti doplňováno zbožnosti před záhadou života
a vesmíru.

V srdečné a čas~o naivní knížečce Marie Gebauerové o Jurkovi
studentu nikde nekáže Jan Gebauer tyto záhady do široka a s tuhou
dignitou učenecké autority; v tom není posledni půvab tohoto
intimního podání. Jen!Jm nahodile a příležitostně posiluje jimi svého
Jiříčka, když se ocitá v náboženské krisi puberty neb naznačuje
je nejstarší své dceři, kt.erá jej provází při jízdě do Vídně, když
k němu do vlaku neodbytně přisedne starost o práci právě
opuštěnou. Jímavě a zároveň přesně poznamenává Marie GebauerovA
k tomu: "pohlížela na otce; jenž jako dítě prostý seděl vedle ní",
Kdo znal osobně Jana Gebauera, dobře se pamatuje na tuto děl-,'
skou prostotu, jež se zrcadlila i v čistém a poněkud smutném
pohledu jeho modrých očí a zabarvovala jeho hlas,' nepevný při
namáhavé stavbě vět pomalých a zhusta anakolutických.

Jan Gebauer nebyl z učenců samotářů,jimž styk s čirou
myšlenkou znechutil společnost lidskou. Byl to člověk význačně rodinný,
Zestárlý vdovec, jehož nepraktičnost ukládala dcerám přesnou a
pozornou péči o pohodlí otcovo, okříval mezi dorůstajíCími dětmi,
miloval jejich nevinné hádky a dobrodušné škádlení, věřil pevně
v jejich dobré, jádro, pyšníl se nehlučně jejkh životními úSi)ěchy,

22