jenž ležel stranou jeho vědeckého zaměstnání: i rozpaky, v které jej, duševního aristokrata a pří tom zastánce lidového pokroku 'v politice, uvádělo rozhodování v panské sn~movně o všeobecném hlasovacím právu, mizely před litosti, že zájezd do Vídně připraví jej o několik pracovních dnů. Za takových příležitosti si II bolesti uvědomoval, že se připozdívá ; želel, jak pozdě přisedl k živobíímu úkolu; rozpomínal se hořce na rukopisné boje, které přinesly takové vyrušení a zdržení. Náboženství práce a kulturní víra nebyly Janu Gebauerovi lacinou náhradou za zbožnost vyššího typu. Přelwnav statečně mladistvé krise, které jej vyvedly z katolického semináře, napojiv se z vod filosofického idealismu, ale obohativ se také, ve shodě s dobou, positivistickými vědami, vypracoval se k humanitní etice, která namnoze se blíží názorům Palackého: konání povinnosti a karakterní mravnost jsou nejlepší službou Bohu, jehož nepoznatelnost nevede nás k ateismu, nýbrž k pokoře i rozumové poznáni náinnestačí a musí býti doplňováno zbožnosti před záhadou života a vesmíru. V srdečné a čas~o naivní knížečce Marie Gebauerové o Jurkovi studentu nikde nekáže Jan Gebauer tyto záhady do široka a s tuhou dignitou učenecké autority; v tom není posledni půvab tohoto intimního podání. Jen!Jm nahodile a příležitostně posiluje jimi svého Jiříčka, když se ocitá v náboženské krisi puberty neb naznačuje je nejstarší své dceři, kt.erá jej provází při jízdě do Vídně, když k němu do vlaku neodbytně přisedne starost o práci právě opuštěnou. Jímavě a zároveň přesně poznamenává Marie GebauerovA k tomu: "pohlížela na otce; jenž jako dítě prostý seděl vedle ní", Kdo znal osobně Jana Gebauera, dobře se pamatuje na tuto děl-,' skou prostotu, jež se zrcadlila i v čistém a poněkud smutném pohledu jeho modrých očí a zabarvovala jeho hlas,' nepevný při namáhavé stavbě vět pomalých a zhusta anakolutických. Jan Gebauer nebyl z učenců samotářů,jimž styk s čirou myšlenkou znechutil společnost lidskou. Byl to člověk význačně rodinný, Zestárlý vdovec, jehož nepraktičnost ukládala dcerám přesnou a pozornou péči o pohodlí otcovo, okříval mezi dorůstajíCími dětmi, miloval jejich nevinné hádky a dobrodušné škádlení, věřil pevně v jejich dobré, jádro, pyšníl se nehlučně jejkh životními úSi)ěchy, 22