kali Josef Pokorný, se obracel zřejmě k druhovi přes uličku,
zamyšlenému a zarytě zamlklému.

Jedenadvacetiletý krasavec, bledý a štfhlý od přírody.
bledší a štIhlejši v bilém plášti karbonářském. jakoby
soustředěný do tázavého a teskného pohledu tmavomodrých
očí pod klenutým čelem. zastřeným černými kadeřemi,
snažil se přímo násilně býti sám v tomto davu
studentských přátel a stále si od nich odsedal. Bylo to marné.
neboť na Karla Hynka Máchu si dělali právo horlitelé pro
polskou revoluci i nadšenci vlastenecké minulosti.
filosofičtí blouznílkové i nedoékavě ctižádostiví literátoři; ne·
přeje si toho a přiliš zaměstnán sám sebou. byl přece středem
mladé chasy. která ze svých klementinských škamen v po·
sluchárnách logiky a fysiky chtěla dobýti nejprve
literatury a pak nesmrtell1osti.

Právě doráželi naň. ač Mácha vůbec neposlouchal. dva
nezadržitelně výmluvní jinoši, snad ještě mladší než byl
on. ale jakoby urychleně dospěli předéasnou proslulostí.
Bojislav Pichl sám sedtil v komárkovské společnosti ja·
kýmsi legitimním vladařem. neboť mezi tolika literátory
hyl přes svých osmnáct let již panem redaktorem. a skrze
jeho Večerní vyražení vedla pro nejmladší generaci cesta
ne·li k nesmrtelnosti. tedy alespoň do Cechoslovana. Ne·
mluvil také o ničem jiném než o svých redaktorských sta·
rostech a možnostech. a jak se se stálými nabidkami obracel
na Máchu. podobal se spíše obchodnímu jednateli než
spisovateli. S druhé strany hučel do Máchy. střIdaje hovor
s básnickou recitací. Květoslav Lhota. zvaný mezi kolegy
Lord; to pro svůj byronismus. jehož byl nejčasnějšim hla·
satelem a tlumočnikem. Mácha chvílemi naslouchal se
zájmem. když Květoslav přednášel v rýmované a barvité
próze svůj překlad Mazepy. Cosi ho přitahovalo. ale zase
cosi odpuzovalo; zápasil s pokušením a nechtěl se lacino
vzdáti. Mumlal spíše pro sebe. než pro své okolí jména
jako Goethe. Faust. Mignon. a nedbaje zanIceného recitá·
tora. pravil polohlasitě: .Ne. ne. ideálů řiše, ale svět smysl·

13