kamarádům. Sklepnik přinesl mu právě nový koflík kávy.
kterého Mácha neobjednal a který mu připadl jako
potměšilé pohostinstvl redaktora Večerniho vyraženI. Cerstvá
lojová svička zaplála před nIm světlem. které činilo jeho
tvář bledši. Hrábnuv si do tmavých vlasů svou krásnou
úzkou rukou. řekl do náhlého ticha. kam svištělo jenom
rázné gesto karbanIků:

.Rozmilé collegium logicum ac physicum. hoši a
vlastenci. odběratelé a lHerátoři veleslavného Jindy a NynI.
teď ruku na srdce: Všichni jsme pfIliš libomudrcí a málo
básniři (Lhota a Pichl se pokusili zadupati a šťouchli na
znameni nesouhlasu do sebe lokty). dumáme a nevidIme.
Máme myšlenky a zanedbáváme smysly. Tvoříme ze sebe
světy a zaviráme oči před přírodou. Jistě nenI ani
dokonalá. ani moudrá. ani láskyhodná (mystik Franěk a
pesimista Beneš zakývali horlivě hlavou). ale je. Má velkou
výhodu před námi. kteři jsme jenom částečně. dokud ne·
probudime svých smyslů (.a své vůle k činuc. ozvalo se
od polského stolu). Poslechněte. hoši. mou zkušenost. Je
to zkušenost člověka. který posud nenI básniřem (.Oholc
zvolal redaktor Pichl, až se po chlapecku začervenal). ale
snad jim jednou bude. Tyhle dny navštívil jsem za
jednoho soumraku Vyšehrad (recitátor. který před chvllí
deklamoval z Ohlasu Celakovského. pronesl zvýšeným
hlasem velmi pateticky: .Ha. ty naše slunce. VyšegradetvrdlcJ_
Nebyl to ani tento tvrdý Vyšehrad staroslovanský. který
si uvědomuje naše myšlenka. ani onen smutný a opuštěný
Vyšehrad. jejž si stvořil náš cit stesku a touhy - vIte. že
obojI znám a miluji - ale tentokrát jsem našel Vyšehrad
jiný. Vyšehrad mých vlastnIch smyslů. Tmavofialové zdi.
které se houpou na rudé skále. chytajicI pablesk západu
v podobě rusých skvrn. Hluboce modrou oblohu.
odraženou v lůné vod. Svétlý tanec mlh na šedivých lukách.
Toto všecko mně přinesly jen a jen mé smysly. které jsem
dychtivě otevřel světu. dav myšlenkám. touhám a citům
výhost. Dovedu-li to napsat. ať jsem opravdu básnIřem;

15