ne-li. nechl mě okovy libomudrctvi navždy váži k
prázdnotě přemitáni. před níž mne pojímá horror vacui.c

Mácha. jenž posledni věty mluvil vice jen pro sebe.
pozoroval na konci řeči. že mu nikdo nerozumi. Bylo
v kavárně slyšeti opět i více než pleskot karet. kapáni
loje. ospalé kroky číšníkovy. Zábava se zase rozproudila:
politisovalo. filosofovalo. literárnilo se. Máchovi se zdálo.
že dosáhl toho. co se mu před tim nedařilo: seděl docela
sám uprostřed davu. Vylovil z kapsy několik měďáků za
kávu a na zpropitné. položil je na stůl a nerozloučiv se
s nikým. vyrazil ze zakouřeného lokálu. jímž se jako ostrý
plamínek kmitla rudá podšívka jeho bilého pláště
karbonářského.

Nevěděl. kam pospichá: vábila ho opět vyšehradská
skála. Vltava v noci. pohled k Hradčanům - zda najde
smysly zbystřenými barvy noci. zda to budou barvy tytéž,
které jednou ho opojily. zda se mu podaff i v řeči a ve
verši odhalit barevné hodnoty a odstíny? Zastavil se před
těmito otázkami. jako by na nich viselo jeho bytí a nebytl.
NeVěda ani o tom. stál před portálem týnského chrámu.

Věčnost tekla gotickou ulicI. a ve výši se třásly
mrazivé hvězdy.

16