114

jenž jej zaměstnával od mládí. Avšak v nejkrásnějších
číslech zapomínáme bohudík, že poeta rozumí spektrální
analysi a že jest proniknut theorií
Kantovou-Laplacovou - všecko mizí před základním motivem: člověk €
věčnost. Ať širokými verši vzrušené hymny, ať s
epigrammatickou pádností soustředěné meditace, ať slohem
prostonárodně reliefním, ať jiskřivým rozmarem
P0pěvku dospěl tu Neruda opravdu klassického výrazu pro
několik odvěkých vztahů.

A tak v době, kdy dle povrchního úsudku veřejnosti
Neruda byl literárně již vyčerpán, teprve plně básnicky se
našel; nezbloudil již. Od této chvíle neměl již
pochybnosti, jaký jest jeho umělecký směr a cíl: bude hledati
vždy a všude nejprostší a nejtrvalejší vztahy lidské
a životní formy lidské a pod barevnou i reliefní
malebností jejich povrchu vnikati až k poslední jejich tragice
neb komičnosti. Bude ze svého nitra, ovládnutého přísnou
kázní, leč nepozbaveného bezprostřednosti a
instinktivnosti, vážiti a zpodobovati ony psychické situace, které
jsou lidsky nejtypičtější. Sevře svol.;. životní a básnickou
náplň slohem co nejstručnějším, co nejplnějším, co
nejbarvitějším, aby měl plastiku lidových bal1ad, úsečnost
národních říkadel, jasnost Celakovského a -Erbenovu:

V tomto duchu nové národní klassičnosti myšlena a
provedena jsou následující mistrovská dila Nerudova.

Z nich pokládám "Bal1ady a romance" především za
velké formální, "Prosté motivy" pak za velké
psychologické vítězství. útvar bal1ady, jenž u nás od
Hněvkovského uzrál přes Celakovského a Kalinu až k
dokonalosti Erbenově, hověl výborně vloze Nerudově;
naplňoval se v něm Nerudův sklon k výpravné stručnosti,
k dramatické plnosti, k dikci stupňované do krajnosti;
uplatňoval se tu Nerudův smysl pro kořenné vztahy
bytosti lidské k věčnosti, k půdě, k podvědomí; pronikala
tu záliba tragického humoristy pro naivnost, pro dětin-