jímána kulturní nadřízenost vzdělanosti a společenského snad i
politického organismu jiného. Nevzpíral se pouze ideologii slavjanofilů,
která mínila rozhodně zasáhnouti do duchovního vývoje českého,
nýbrž šel dále: v nepovolném krunýři západnictví poněkud
nesnášenlivého vzdoroval přímo bytostné a osobité ruské kultuře, která právě
koncem osmdesátých let přelévala i do Čech obrodné své vlny. Před
obrazy Vereščaginovými jako před romány Dostojevského a divadly
Ostrovského cítil v hloubkách duše odpor takměř živelný, nechtěje
chápati, že jsou právt! tak ekstase pravdivosti jako entusiasmy krásy,
a že některé velké a statečné duše přímo z vášnivé potřeby vnitřní
musí se vyznávati bezohledně tam, kde umělci jiného plemene jsou
uspokojeni výběrem, pořádáním, zaokrouhlováním. Ivan Ivanovič
Bobčinský, jak nazýval symbolicky a zároveň. posměšně nový ruský
princip, děsil ušlechtilého západníka, se stři,hem a vkusem z Paříže, pana
Adama Zero, brutální pravdou. syrovou skutečností, bezohlednou
přímostí. Estétství Lierovo, které tu, jako v celé skupině "Lumíra"
postupovalo velmi důsledně. ukázalo se krátkozrakým. nepostřehnuvši,
že národní duše česká. kterou chtěl takto ochrániti nebezpečných vlivů
východních. byla ve své podstatě o mnoho blíže tomu, co se zdálo
kazateli barbarskou cizotou než tomu. co výlučný kroužek umělců podle
svého západnického měřítka pokládal za český průměr. Jan Lier měl
však plnou odvahu k omylům a honosil se vzácnou vlastností státi i za
bludem celou bytostí - jeho protislovanské západnictví jest
donquijotství velmi rytířské.

Mezi šosáckými typy domácího pěštění a rozsáhlého rozšíření bral
si Jan Lier na mušku velice často a z pravidla s dokonalým zdarem
polemickým dva zvláště vyhraněné. vlasteneckého frásistu a
sebt'vědomého pedanta. Mezi nejpopulárnější beletrické Lierovy knihy
nenáleží neprávem jeho povídkový paskvil na krajinské novinářství české.
které při naprostém nedostatku vážného a závažného obsahu žije a
tyje pouze z nabubřelé fráse, odložené od panstva a rozrostlé v
nechutnou a zároveň směšnou stvůru. která jako harpyje se vrhá, aby to
znečistila a znechutila. Při tom stačilo Lierovi sestrojiti celé
vypravování z citátů a z výstřižků; ve feuil1etonech připojil k:podobným
neutěšeným mosaikám trochu posměšného a kárného komentáře. ale
opětně působil hlavně drastičností ukázek maloměstských Všehlup
českých. Umělce, který prahne po dokonalosti a zdokonalování. uráží

82