chovu básnickému slohu, ani k jeho myšlenkovému
světu, takže tvorba Máchova rozpadávala se v tříšt
cizích motivů. Teprve, když byl Mácha prostudován
v básnické i ideové své individuálnosti, jakož i v
uměleckém a ideovém svém rozvoji, zjištěna jeho velikost
a správně postiženo, ja~é místo v jeho růstu má
dočasná, byť silná příklona k Byronovi.

Studiem vlivů a závislosti slovesné napomáhá se
řešení otázky po básnické púvodnosti, jež bývá někdy
pokládán'a za ,kriterium hodnoty slovesného díla.
Zde třeba opatrnosti velmi rozvážné. Zjistiti a
odhaliti bezectný plagiát náleží arciť k důležitým,
třebaže dosti primitivním úkolům kritikovým; vyšší
a těžší povinností jest odlišiti epigony a napodobitele
od skutečných duchů svérázných; nejnesnadnější však
jest zjistiti tvůrčí umělecký čin, byla-li převzata
látka, zachována-li tradiční forma, ano, přimkl.li se
spisovatel k staršímu slovesnému dílu a to vědomě.
Shakespeare, Racine, Moliěre jsou slavnými doklady,
že genia naprosto nedělá látková vynalézavost, kterou
ostatně některá období literárního vývoje výslovně
zamitala; klasická období zpravidla jeví nechut k
vytváření nových forem, ba lpějí úzkostlivě na
tradičních druzích; velmi zhusta spisovatelé ven a Vf n
originální, kteří ve formě i v látce žili ze svého
a vzpírali se veškeré tradici, připravili se tímto radik~·
lismem o možnost vytvořiti díla skutečně
mistrovská: - právě to v čem laik a průměrný čtenář vídává
záruku původnosti a tím snad i literární velikosti,
závisí zcela od dobové konvence. Proto originalita,
jež jest dobrou pomůckou při hodnocení, nesmí se
naprosto považovati za sudidlo jediné.

Brunetiěrovu požadavku, aby místo zevních
podmínek vývoje literárního byly vyšetřovány podmínky