přišli ho navštívit krajané z daleké vlasti. loni
přemýšlejízde na orvietském campo santo pod hustými
starými stromy o něčem zcela jiném, než o
svobodě, jaká kol dokola zde tak smírně vane ze starých
náhle otevřených pohřebišť etruských. Zase, jako
můra minulosti, padá na ně vzpomínka na
otroctví, které bylo horší než smrt, na nesmyslnou
službu pod cizím praporem, na zbytečnost obětí,
která přece jenom posud nedobolela.

Jsou tři hodiny s poledne, jedna z
nejposvátnějších chvil křesťanského roku. Nálada českého
Velkého pátku rozprostřela se dusně teplým vzduchem
orvietským, který jindy chutná tak opojně jako
sladce natrpklé, výborné víno tamní. A do řídké
trávy na prahnoucí vápenité půdě orvietského
campa santa padají, provázeny dušenými slzami,
prosby českého otčenáše: "Aneuvotl nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého! Amen."

Když jsme v starém chudém kostele sv. Dominika
prohlíželi slavný gotický mramorový náhrobek
kardinála de Braye, povšimli jsme si stručného
oznámení o tamní večerní slavnosti Mrtvého
Krista, kterou se končí pobožnost Velkého pátku.

Kostel sám, zanedbaný uprostřed chudinské čtvrti, 29
měl nevkusnou, křiklavou výzdobu, která v Italii