formou vědomí o téže kmenové jednotě, ničím
nerušené. A zase vzpomínáme na českou zemi, na
její rozpolcenost různého národního a
náboženského ideálu, na její ochotu k disidentství a
kacířství všeho druhu, na dvojí proti1ehlou tradici
jejích dějin, která se již půl tisíciletí potírá, dělíc
rodiny, znepřáte1ujíc druhy, atomisujíc národ.
Není náboženských ani jiných slavností v Čechách,
k nimž by celý národ bez rozdílu osvětlil okna,
zanotoval souhlasný chorál, splýval u vědomí
dokonalé jednoty. Obáváme se, že národnost sama
o sobě, jíž chybí další obsah myšlenkový, nestačí
vyplniti života ani vzdorovati smrti.

V myšlenkách na kacířskou zemi došli jsme s
průvodem až do dómu orvietského, kde procesí
přijalo požehnání, aby se zase vrátilo k dominikánům.
Odl ou či vše se od něho, osaměli jsme na konec
v katedrále, z jejíchž osvětlených lodí, i za noci
kvetoucích barvami mramorových sloupů, rázem
se vylilo množství jako voda z rybníka náhle
vypuštěného.

Bylo nám těžko a slavno zároveň pod sváteční
tÍhou Velkého pátku, jehož poslední hodiny
uhasÍnaly na ztemnělých vrcholech neviditelných již
hor umberských.

32 Mlčel Luca Signorelli; mlČel ironický úsměv
obráceného českého kacíře v Cappella dell Corpora-